Elisabeth Marie Josephine Ludovika hraběnka Romer

* 5.9.1859 (Nová Horka)
† 1936 (Inwald)

státní příslušnost	Rakousko-Uhersko, ČSR, Polsko
povýšení do šlechtického stavu
predikát	Romer
statky a panství	Inwald

Elisabeth Marie Josephine Ludovika hraběnka Romer byla manželkou okresního hejtmana Adama hraběte Romer, rozená hraběnka Vetter von der Lilie. V 80. a 90. letech 19. století žila v Novém Jičíně a aktivně se zapojovala do kulturního a společenského života.

V roce 1880 se na zámku v Nové Horce odehrála stříbrná svatba Felixe hraběte Vetter von der Lilie a jeho manželky Idy rozené hraběnky Arz von Arzio-Wasegg. Této události se zúčastnil mladý Adam hrabě Romer, v té době čerstvý zaměstnanec okresního hejtmanství v Novém Jičíně. Adamův erb s vlastnoručním podpisem je zaznamenán ke dni 27. října 1880 v pamětní knize, která byla ilustrována malířkou Henriette svobodnou paní Skrbenskou z Hříště. Při této příležitosti mladý Adam hrabě Romer přistoupil na hereckou roli syna Franzla v zámeckém divadle ve hře s názvem „Servus Herr Stutzerl“. V tomto prvním aktu divadelní frašky od Carla Juina a Louise Fleryho společně s ním vystoupili baron Paul Zawisch von Ossenitz, Lala a Mitzi hraběnky von der Lilie, landkrabě Fritz von Fürstenberg, baronesa Irene Skrbenská z Hříště, Heinrich hrabě Konarski a Moritz hrabě Vetter von der Lilie.

Je velmi pravděpodobné, že tato první setkání s hraběcí rodinou Vetter von der Lilie na zámku Nová Horka byla pro mladého hraběte novým životním impulsem. Zde na Nové Horce se seznámil s krásnou mladou hraběnkou Elisabeth Marií Josephine Ludovikou, rozenou Vetter von der Lilie (*5. 9. 1859 Nová Horka – †1936 Inwald) a velmi brzy poté, v roce 1881, se zasnoubil se svou budoucí nevěstou. Pocházela ze starobylého hraběcího rodu Vetter von der Lilie a měli spolu uzavřít rovnorodý sňatek.

Svatba mladého hraběcího páru se konala 8. ledna 1882 na zámku Nová Horka v kapli Povýšení sv. Kříže. Za svědky šel novomanželům kníže Gebhard Leberecht Blücher von Wahlstatt, majitel nedalekého zámku ve Studénce, a Bohuslav svobodný pán von Widmann. Kníže Gebhard Blücher byl vnukem slavného vojevůdce, který porazil 18. června 1815 francouzského císaře Napoleona u Waterloo.

Mladé paní hraběnce Romer byl následně v roce 1883 udělen Vysoký dámský šlechtický řád Hvězdového kříže. Elisabeth měla ve svém raném mládí zastávat post dvorní dámy císařovny Alžběty Habsbursko-Lotrinské, manželky Františka Josefa I. Tento fakt má potvrzovat brož, kterou dostala od císařovny za své služby a je dodnes v soukromém majetku rodiny Romer. Elisabeth byla velmi přísná matka na své potomky a patrně tato výchova je uchránila před útrapami světových válek a nostalgií nad ztrátou majetků a blízkých. Údajně až do svých sedmdesáti čtyř let ráda jezdila na koni. Od mládí si psala deníky, které ve dvou svazcích jsou dnes součástí Zámecké knihovny Nová Horka pod signaturou 8 a 14. Deníky mapují rodinné události od 8. února 1882, přesně měsíc po svatbě, až do října 1909. Svým obsahem jsou unikátním svědectvím rodinného života v průběhu takřka tří desetiletí. Elisabeth je psala nádherným kaligrafickým rukopisem.

Deset měsíců po svatbě se novomanželům Romerovým v domě č. p. 3 v Šenově u Nového Jičína narodil první syn a dědic Maria Felix Adam Karl hrabě Romer. Felix hrabě Romer byl pokřtěn šenovským farářem Josefem Dreslerem ve farním chrámu sv. Martina 29. dne téhož měsíce jeho narození a za kmotry mu šli děd Felix hrabě Vetter von der Lilie a teta Emilie hraběnka Romer.

Dva roky po Felixovi se Adamovi a Elisabeth hrabatům Romer narodila první dcera Maria Elisabeth. Ta se dožila úctyhodného věku a byla pochována na hřbitově v polském Bielsku.

Následoval v roce 1885 druhorozený syn Karl Adam Maria hrabě Romer. Za kmotry mu 27. října 1885 v šenovském kostele sv. Martina byli Moritz Joseph Maria hrabě Vetter von der Lilie a Ida hraběnka Vetter von der Lilie. O rok později byla založena nová kniha hostů v haličském Inwaldě, tehdy ještě v německém jazyce. Ta další od roku 1897 již byla psána polsky. Je velmi pravděpodobné, že Elisabeth si jistým způsobem velmi oblíbila Inwaldské panství. Pod vedením ředitele zdejší školy se dokonce začala učit polštinu. Inwaldský dialekt však byl trochu složitý a Elisabethina výslovnost navíc obsahovala francouzské "rrr". Způsobovalo to mnohé humorné jazykové přehmaty, jako kupříkladu výraz "zusamen do kupy". Elisabeth si nikdy nepřipustila, že by šlechtické výsady jejího starobylého rodu byly zrušeny nějakým zákonem či ústavou, která nepocházela od monarchy. Demokratizace společnosti ji i po skončení 1. světové války svým způsobem minula a na Inwaldském panství bylo stále znát, že je paní svého domu.

V roce 1890 se v Novém Jičíně manželům Romerovým narodil další syn, Adam Andreas Cyprian Balthasar Thomas Maria. Pokřtěn byl v katolickém ritu 16. ledna téhož roku. Kmotrem mu byl Andreas rytíř von Korczak Horodyski, okresní komisař ve Wieliczce, a zároveň manžel Adamovy mladší sestry Emilie. Jako kmotra je v rodné matrice uvedena Ida hraběnka Vetter von der Lilie. Rok po Adamovi se v Inwaldu narodil poslední syn Rodrig Thomas Maria hrabě Romer.

V roce 1899 byl Elisabethin manžel Adam hrabě Romer jmenován zemským místodržitelským radou. I přesto zůstal na postu okresního hejtmana v Novém Jičíně a nepřešel na vyšší pozici do Brna. To ukazuje určité indicie spokojenosti s místem v Novém Jičíně a pravidelnými kontakty s blízkými přáteli na Novojičínsku. Mezi ně se řadili zvláště landkrabata z Fürstenbergu, kteří tehdy pobývali na zámku v Kuníně. Ten stojí na cestě z města Nového Jičína směrem na vetterovský zámek Nová Horka. Adam hrabě Romer byl oblíbenou osobností a dle deníků Elisabeth zajížděl velmi často na návštěvy, hony a další radovánky na nedaleké šlechtické statky. Velmi oblíbenými byly Bartošovice, Kunín, Sedlnice a samozřejmě Nová Horka.

Spojitost rodiny Vetterů a Romerů při významných událostech dokladují také novojičínské noviny. V roce 1903 veřejnost zemský místodržitel Felix hrabě Vetter von der Lilie strávil vánoční svátky jako host u svého zetě místodržitelského rady Adama hraběte Romera v Novém Jičíně.

Až do konce monarchie pracoval Adam hrabě Romer na zemském místodržitelství v Brně v hodnosti c. a k. komoří a dvorní rada. K roku 1912 zastával Adam v zemském úřadě vedoucího IX. departmentu, který měl na starosti dělnické, úrazové a nemocenské pojišťování a penzijní připojištění soukromých zřízenců. Jeho manželka se podobně jako její matka Ida věnovala charitativní činnosti. Na IV. vídeňském charitativním kongresu měla Elisabeth svůj referát nazvaný „Die Wohnungsfrage der Lehrmädchen und Arbeiterinnen“, který přednesla v odpoledních hodinách v pondělí 16. května 1910. Kongres se konal pod patronací prezidenta Josefa hraběte Nosticze.

Velkou změnu pro život šlechty ve střední Evropě znamenala první světová válka a její důsledky. Dotkla se i rodiny hrabat Romerů. V jejím průběhu, kdy někteří členové rodiny sloužili v armádě, uspořádali Adam a Elisabeth hrabata Romerové v sobotu 6. listopadu 1915 ve farním chrámu v Inwaldu církevní bohoslužbu za válečné oběti. Listopad roku 1918 znamenal konec Rakousko-Uherska a vznik nástupnických států. Rodina hrabat Romer natrvalo zůstala odříznuta od svých známých v polském Inwaldu. Válka o hranice, která pokračovala mezi Československem a Polskem, jistě posílila určitý stupeň nacionalismu i v rodině hrabat Romer.

Po skončení bojů a upevnění existence mladého polského státu žila rodina hrabat Romer stále v polském Inwaldu. Kontakt s rodinou Vetter von der Lilie pokračoval, avšak na rozdíl od volnosti pohybu za časů Rakousko-Uherska byl nově omezen vznikem hranic nástupnických států – Polské a Československé republiky. Březnová ústava v roce 1921 fakticky ukončila šlechtický stav v Polsku, byly zrušeny erby i tituly. Přesto však si v Inwaldu rodina hrabat Romer uchovávala zažité šlechtické zvyklosti, které byly dány jejich výchovou po několik generací. Jejich přáteli byly kupříkladu šlechtické rodiny Larisch - Mönnich či Thun und Hohenstein, kteří je pravidelně navštěvovaly. Kontakty udržovali taky s rodinou arcivévodkyně Alice Habsburg-Lothringen, která byla manželkou známého politika Kazimíra Felixe Badeniho, později právě arcivévody Karla Albrechta.

Hraběnka Elisabeth se v Polsku snažila naučit oficiální jazyk, což někdy vyvolalo až humorné situace. "Lali", jak byla Elisabeth polsky oslovována, jednoho dne viděla, jak její syn Rodrig usedá za volant limuzíny osobního vozu značky Fiat zakoupeného v roce 1936. Aby jej varovala před rychlou jízdou a ostrými zatáčkami, zakřičela na něj: "Ruduś, uwaźaj na kurrrwy". Všichni se této záměně v němčině slova znamenajícího zatáčku velice srdečně smáli. Elisabeth i ve stáří ráda jezdila na koni, skoro každý den objížděla na své klisně Ditě či Grafini kolem Inwaldu.

Ve dvacátých letech 20. století vznikl v Inwaldu jezdecko-myslivecký klub Hubertus. Jednou ze zakladatelek byla právě Elisabeth hraběnka Romer. Pravidelně na podzim se konaly hubertovské jízdy, které kupříkladu v roce 1927 vyhrál Elisabethin syn Rodrig. Mnohokrát vyhrála tyto myslivecké jízdy hraběnka Elisabeth, která dokázala porazit až třicet jezdců. Kdo by si dovolil předjet Lalu hraběnku Romer z rodu hrabat Vetter von der Lilie? I když nasedala na dámské sedlo, tak ve výjimečných situacích zvládala i pánské sedlo. V sedmdesáti šesti letech v roce 1936 si při pádu z koně přivodila těžkou zlomeninu ruky. Ta jí definitivně zabránila v životní jezdecké vášni, údajně steskem a žalem po jízdě na koňském hřbetě Elisabeth v roce 1936 zemřela a byla pohřbena v rodové hrobce na hřbitově v Inwaldu.

(RaP)

Odkazy:

Rodná matrika

Oddací matrika

Sčítání lidu 1890, Nový Jičín 897 (Bürgergasse 3)

Sčítání lidu 1900, Nový JIčín 897 (Bürgergasse 3)

(LCh)

Aktualizováno: 25.9.2023 Tisk