Galerie osobností města Nového Jičína představuje dnes již nežijící osoby, které zasáhly do dějin tohoto srdce regionu Kravařska nebo s ním měli jakoukoli věc společnou. Na této úvodní stránce najdete poslední aktualizace a novinky.

Je tomu již 210 let. V časech průchodů ustupujících vojsk francouzského císaře Napoleona Bonaparte z Ruska naším městem se 25. února 1813 narodil manželům Dominiku a Theresii Bilimkovým druhorozený syn, který dostal jméno Adolph Josef. Po základním vzdělání v rodném městě byl vyslán na gymnaziální studia do Vídeňského Nového Města, kde po dokončení maturity vstoupil roku 1832 do cisterciáckého řádu v klášteře Neukloster u Vídně. Po svém vysvěcení na kněze roku 1836 přijal jméno Dominik, které jej následně provázelo celým životem. V cisterciáckém klášteře měl na starosti fyzikální laboratoře a přírodní kabinet, které se staly jeho novým domovem. O pár let později působil jako profesor klášterního gymnázia se specializaci na přírodovědu, která se stala jeho celoživotní vášní. V roce 1851 se stal zakladatelem Zoologicko – přírodovědné společnosti ve Vídni, která dodnes působí jako jeden z nejstarších přírodovědných spolků na světě. Odborná kvalifikace a bezmezný zájem o studia přivedly následně Dominika Bilimka jako profesora na prestižní vojenské univerzity v Hainburgu, Krakově, Eisenstadtu a na závěr až do nejstarší vojenské školy na světě – Tereziánské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Zde již byl v přímém kontaktu s tehdejším arcivévodou Maxmiliánem Rakouským, bratrem císaře Františka Josefa I., který dostal nabídku stát se císařem v dalekém Mexiku. Arcivévoda Maxmilián vyzval tehdejšího profesora náboženství a přírodovědy Dominika Bilimka, aby mu dopomohl k vědeckému přínosu nové zemi za dalekým oceánem a pomohl zde založit a řídit vědecké muzeum. Dominik Bilimek nabídku přijal a takřka půl roku se připravoval na svou životní expedici na arcivévodově zámku Miramare u Terstu. Dne 5. května 1865 přistál Dominik Bilimek se vší svou výbavou v mexickém přístavu Veracruz. Své zážitky z exotické země obratem zasílal v dopisech svému rodnému městu a novojičínský tiskař J. N. Enders je pravidelně otiskoval ve svém periodiku „Beilage zur Biene“. Společně s císařem Maxmiliánem, císařovnou a jejími dvorními dámami se vydával na lovy „nebohých zvířátek“, jak říkali místní indiáni. Nespočet nových přírodovědných, etnografických a archeologických objevů se stalo základem nově zřízeného Národního muzea v Mexiku a velká část putovala také do Evropy. Zcela převratný byl první biospeleologický průzkum jednoho z největších komplexů vápencových jeskyní světa Cacahuamilpa, který v roce 1866 provedl Dominik Bilimek společně s císařem Maxmiliánem. Avšak politická situace byla k mexickému císaři nekompromisní a revoluční vzbouřenci postupně obsazovali nově vybudovanou Maxmiliánovu říši. Jejich tlak donutil rakouské a francouzské expediční sbory k ústupu a císař Maxmilián byl nakonec zajat a popraven. Dominik Bilimek zůstal až do konce a díky tomu zachránil velkou část kulturně-historického a přírodovědného materiálu, který díky anglické lodi převezl do Evropy. Po svém návratu se stal opatem v Miramare a Lacromě a zároveň ředitelem císařského muzea na zámku Miramare. Během svého působení v Miramare se vydával na další dobrodružné vědecké výpravy. Jako kustod muzea podnikl vědecké cesty do Švédska, Norska, Itálie, Sicílie, Palestiny, Egypta, Alžíru a podle posledních zjištění opět i do milovaného Mexika. Své objevy si nenechával pro sebe a pravidelně je zasílal odborným vědeckým kapacitám na přesnou identifikaci. I proto se dnes jeho sbírkové exponáty nachází v muzeích a institucích ve Vídni, Wageningenu, Wiesbadenu, v opatství Heiligenkreuz, Terstu, Londýnské královské botanické zahradě v Kew, Paříži, Lyonu, Washingtonu, New Yorku, na Harvardově universitě v Cambridge, Petrohradě, Kodani, Budapešti, samozřejmě v Mexiku a v Novém Jičíně. V těchto institucích se nachází tisíce sbírkových exponátů ve vztahu na našeho rodáka Dominika Bilimka. Odrazem jeho aktivit jsou i desítky nových druhů fauny a flóry, které dostaly druhový název „bilimeki“. Dominik Bilimek celý život udržoval kontakty se svým rodným městem a rodinou. Stal se spoluzakladatelem Městského muzea v Novém Jičíně, kterému daroval do sbírek tisíce exponátů včetně své vědecké knihovny. Velkou finanční částkou také podpořil založení Rudolfova špitálu – dnešní novojičínské nemocnice a stal se spoluzakladatelem Spolku Novojičínských ve Vídni. Zde v hlavním městě dne 3. srpna 1884 novojičínský rodák a cestovatel po těžké nemoci a záchvatu mrtvice umírá.

Ke dni 27. 11. 2023 evidujeme celkem 609 záznamů osobností.

Zřídila se nová sekce HABSBURKOVÉ A NOVÝ JIČÍN více >>ZDE<<

Projekt Galerie osobností města Nového Jičína je realizován za finanční podpory Města Nového Jičína.

© Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace, 2023
© Zemský archiv v Opavě - Státní okresní archiv Nový Jičín, 2023

 

Josef Vavřík

* 27.4.1919 (Straník (Nový Jičín))
† 12.7.1995 (Ostrava)


Klaudius Czibulka von Buchland

* 22.9.1862 (Nový Jičín)
† 18.4.1931 (Karlovy Vary)


Viktor Kraus

* 31.10.1870 (Nový Jičín)
† 17.4.1926 (Brno)


Julius von Newald

* 11.4.1824 (Nový Jičín)
† 17.8.1897 (Vídeň)


Anton Seibert

* 6.5.1854 (Nový Jičín)
† 9.4.1934 (Nový Jičín)


Ferdinand Richard Georg Pfundheller (C. F. van Hell)

* 25.4.1845 (Nový Jičín)
† 6.10.1906 (Berlín)


Jan Šrámek

* 11.8.1870 (Grygov)
† 22.4.1956 (Praha)


Victor rytíř von Bauer

* 16.4.1847 (Brno)
† 30.9.1911 (Semmering)


Alois Anton Ezechiel Tempele

* 10.4.1751 (Nový Jičín)
† 11.2.1820 (Nový Jičín)



XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2024

© 2024, Muzeum Novojičínska