Národní garda v Novém Jičíně

Revoluce v roce 1848, známá také jako Jaro národů nebo Rok revoluce, byla řada občanských a národních bouří, které zasáhly evropský kontinent. Období nepokojů, popisované řadou historiků jako vlna revolucí, začalo 12. ledna 1848 na Sicílii a pokračovalo revolucí ve Francii a následně po celé kontinentální Evropě až do srpna roku 1849, kdy byla poražena revoluce v Uhrách. Ačkoli byly potlačeny, revoluční nálady v řadě zemí prosadily nové zákony jako například zrušení roboty, reformu obecní samosprávy i další občanské svobody.

Dva revoluční roky 1848–1849 v začala Rakouském císařství v březnu 1848 povstáním v hlavním městě Vídni a v Uhrách. Ozbrojené povstání donutilo nejprve císaře Ferdinanda I. k velkým ústupkům. Propustil ze svých služeb kancléře Metternicha, vytvořil nová ministerstva a přislíbil vypracování nové ústavy. Ona „Dubnová ústava“ (Pillersdorfova ústava) ovšem nesplnila očekávání vídeňských liberálů, kteří v květnu 1848 znovu povstali. Po Slovanském sjezdu v červnu 1848 došlo k nepokojům také v Praze, tam však byly tvrdě potlačeny vojskem pod velením Alfreda knížete Windisch-Graetze.

V březnu 1848 se stal předsedou uherské vlády liberální Lajos Batthyány a ministrem financí Lajos Kossuth. Po abdikaci císaře Ferdinanda I. Dobrotivého však Uhry odmítli uznat jeho nástupce Františka Josefa I. jako uherského krále. Dne 11. září 1848 vtrhlo do Uher vojsko chorvatského bána Josipa Jelačiče, Batthyányho revoluční armáda jej však 29. září u Pákozdu porazila. Následně 25. září císař odmítl novou vládu a jmenoval velitelem armády polního podmaršálka Franze Philippa hraběte von Lamberg, kterého nakonec vzbouřenci v Pešti zavraždili. Rakouská armáda poté začala proti povstalcům bojovat. Snaha rakouské vlády potlačit revoluci v Uhrách vyvolala v říjnu třetí vídeňskou revoluci, ta však byla tentokrát potlačena podobně jako v Praze knížetem Windischgrätzem.

Nový císař František Josef I. nakonec s pomocí vojska v březnu 1849 rozpustil říšský sněm v Kroměříži a vyhlásil oktrojovanou březnovou ústavu. To vyvolalo 7. března 1849 povstání za nezávislost Uher. Císařská armáda pod velením knížete Windischgrätze musela 10. dubna ustoupit před revoluční armádou s polskými dobrovolníky a 14. dubna byla vyhlášena nezávislá Maďarská republika s Lajosem Kossuthem jako říšským správcem a diktátorskými pravomocemi. Ostatní evropské státy ji však neuznaly a maďarská revoluce pak byla nakonec poražena s pomocí ruského vojska v srpnu 1849. Dne 3. října 1849 kapitulovala poslední jednotka v Komárnu a 6. října 1849 byl bývalý premiér Lajos Batthyány popraven.

Pro uspořádání pořádku a klidu byl v revolučním roce 1848 podán na schůzi ve Svatováclavských lázních návrh na vytvoření Národních gard. Stalo se tak dne 11. března a ještě téhož měsíce začaly vznikat ozbrojené jednotky v řadě měst Čech, Moravy a Slezska. Vrchní velení bylo nejprve dne 26. března 1848 nabídnuto knížeti Karlovi ze Schwarzenberga, který byl tehdy v Itálii s armádou maršála Radeckého. Ten však tuto nabídku odmítl a po nové volbě v polovině května roku 1848 byl jmenován prozatímním vrchním velitelem národních gard kníže Josef z Lobkowicz. Po celou dobu existence těchto jednotek byla jejich organizačním řádem tzv. Prozatímní pravidla o uspořádání národní stráže (gardy) v Čechách vydaná 11. května 1848 c. a k. místodržícím hrabětem Thunem z Hohenšteina, která nahradila předchozí Prozatímní statut nejvyššího purkrabího hraběte Stadion-Stadion-Warthausenem. Po červnových událostech roku 1848 v Praze odstoupil ze své pozice kníže Lobkowicz a došlo k reorganizaci některých gard.

Pro udržení získané svobody a stability země se energicky chopili své povinnosti také občané Nového Jičína a 16. dubna 1848 zvolili za svého velitele krasnobarvíře Ferdinanda Pfundhellera. Potvrzení bylo přijato c. a k. moravským zemským prezidiem k 20. dubnu roku 1848. Vytvořen byl jeden batalion složený ze čtyř kompanií, který měl k dispozici dva kanóny a jednu hudební kapelu. Celkem bylo do Národní gardy zapojeno na 500 mužů. 480 dobrovolníků na počátku května se rozrostlo na 500 koncem srpna, z toho 180 bylo ozbrojených. úkolem gardy bylo udržovat bezpečnost, klid a pořádek ve městě Novém Jičíně.

Výstroj jednotlivců však nebyla zrovna na nejlepší úrovni. V jedné zprávě z 8. července 1848 se hovoří, že garda obdržela c. a k. vojenský erár – 80 pušek s bajonety a 100 dalších palných zbraní z obchodního domu Wintersteiner v Olomouci. Palné zbraně (stück) se nakupovaly za 8 florenů. Garda tedy měla 180 mužů ve zbrani a 320 nevyzbrojených. K tomu je třeba přičíst dva kanóny. Dvě mosazné dělové hlavně byly poskytnuty díky laskavosti c. a k. Tereziánskému nadačnímu velkostatku, lafety později vyhotovil kolářský mistr Broβmann za 57 florenů. Dále garda obdržela prapor, čtyři bubny a jednu pečeť.
Uniforma gardy se skládala z tmavě modrého kabátce s vysokým límcem a žlutými knoflíky, a šedivých vlněných kalhot. Vše bylo navíc červeně lemováno. Na hlavě gardisté nosili černé tschako s koňskými žíněmi, tělo obepínala kožená kartuše na náboje připojená k řemeni s ozdobnou sponou. Vycházková modrá képi byla ozdobena zlatě vyšitou kokardou s písmeny N. G.  Řadoví pěšáci měli k dispozici po jedné pušce, důstojníci nosili šavli.

Velký zásah Národní gardy v Novém Jičíně se odehrál již v srpnu roku 1848. Revolučního ovzduší tehdy využili představitelé soukenického cechu, kteří společně s místním děkanem Franzem Tillem vyburcovali 2. srpna 1848 ke srocení dolní vrstvy společnosti. Dav o více než sto lidech se shromáždil před radnicí a dožadoval se po magistrátu zastavení stavby textilní továrny Johanna Nepomuka Preisenhammera (1794-1880). Vyzbrojeni holemi, železnými tyčemi a dalšími zbraněmi se vydali k místu stavby továrny a vyhrožovali její demolicí. Tehdy nastoupila novojičínská Národní garda pod vedením Pfundhellera, která oddělila dav od továrny a zabránila jejímu zničení. Pod tlakem veřejnosti však přesto magistrát vydal zákaz v pokračování stavby, zapečetil parní kotel a nařídil sejmout železný tovární komín.

Slavnostní svěcení praporu se uskutečnilo 17. září 1848 na náměstí v Novém Jičíně za přítomnosti gard z okolních měst a ohromující slavnostní výzdoby s oltářem. Thekla Döpper (1791-1854), manželka Augusta Ferdinanda Döppera (1790-1859), se stala kmotrou praporu, která jej také nechala za 200 florenů pořídit. Po kázání děkana Franze Tilla pod velkými nebesi byla celebrována polní mše. Výdaje spojené se svěcením praporu dosáhly výše 357 florenů a 10 krejcarů.

K povinnostem gardy náleželo střežení městské radnice, ve které se nacházela c. a k. pokladna, státní věznice, c. a k. erární zásobovacích obchodů a také transportů vězňů. Zvláště ostraha obchodů byla pro Národní gardu velmi vyčerpávající a únavná.
Mezi zdařilé akce Národní gardy patří ta zde dne 3. prosince 1848, kdy u Bludovic napadla skupinu na 64 uherských husarů příslušných k husarskému pluku č. 12 Palatin Uherský. Ti byli na útěku od posádky v Hradci Králové. Byli pronásledován až k Valašskému Meziříčí. Kapitánu Schwabovi a adjutantovi Voightovi se jich podařilo několik zadržet společně s jejich koňmi. Všichni husaři byli následně armádou a gardou pod velením poručíka Zeidlera zajištěni u Valašského Meziříčí. Oba novojičínští gardisté byli za svůj čin veřejně pochváleni velitelstvím Národní gardy.

V průběhu dalších událostí se Národní gardy staly anachronismem a patentem císaře Františka Josefa I. z 22. srpna 1851 byly rozpuštěny. Všechny gardy byly ihned zrušeny, jejich členové byli zbaveni branných služeb a hodností. Rozpuštěny byly také správní rady, jejichž spisy byly odevzdány úřadům. Erární zbraně byly vráceny bez náhrady a všechny ostatní byly vykoupeny vojenským erárem. Všem okresním hejtmanstvím bylo prezidiálním oběžníkem z 12. září 1851 nařízeno okamžité provedení ukončení činnosti Národních gard. Odvedeny byly nejen zbraně, ale také spisy, prapory a bubny. Týkalo se to také Nového Jičína. Zbraně a děla společně s praporem byly koncem listopadu roku 1851 předány olomoucké armádní zbrojnici. Výzbroj zahrnovala celkem 80 erárních mušket s osmdesáti bajonety a 38 dalších palných zbraní společně s bajonety. Buben, výzbroj a uniforma skončily v Kravařském muzeu v Novém Jičíně.

Tschako příslušníka Národní gardy v Novém Jičíně, 1848

Ateliérová fotografie muže v uniformě Národní gardy z Nového Jičína

Členové Národní gardy v Novém Jičíně v roce 1848, kteří byli přítomni připomínce 50. výročí vzniku Národní gardy v roce 1898:

Bilimek Josef
Böhm Alois
Brückner Josef
Chittil Franz (poručík)
Donner Heinrich
Friedrich Carl
Friedrich Wilhelm
Frenzel Johann
Faschank Ludwig
Habermann Hermann
Höglinger Johann
Hosch Heinrich
Hohl Philipp
Jakel Ferdinand
Jedek Anton
Jedek Ferdinand
Jünger Josef
Klotzmann Josef
Klumpner Carl
Kolig Ferdinand
Liewehr Anton
Lonsky Philipp
Mudrak Carl
Mudrak Franz
Neusser Ignaz
Olexinsky Johann
Owesny Josef
Pastor Josef
Pischke Adolf
Polansky Josef
Rendt Alois
Seiter Johann
Schindler Franz
Schütz Josef
Seibert Josef
Seibert August
Stecker Franz
Stieber Anton
Tichy Ludwig
Vogel Franz
Voight Franz
Werner Ferdinand
Willert Anton
Zenner Johann
Zirps Karl

(RaP)


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2018

© 2018, Muzeum Novojičínska