Mikołaj Hieronim Sieniawski

* 1645
† 15.12.1683 (Stará Ľubovňa)

polský korunní hejtman, voják
státní příslušnost Polské království
nejvyšší dosažená hodnost korunní hejtman
manželka Cecylie Marie Radziwiłłówna
povýšení do šlechtického stavu
predikát Leliwa
statky a panství

Mikołaj Hieronim Sieniawski erbu Leliwa byl polský polní korunní hejtman, hrabě na Szkłowie a Myszy. Při tažení v roce 1683 navštívil město Nový Jičín.

V sedmnácti letech se oženil s Cecylií Marií Radziwiłłównou, dcerou Aleksandra Ludwika Radziwiłła a Lukrecie Marie Strozzi. Spolu měli syna Adama Mikołaje (*1666 – †1726) a dvě dcery Joannu (vdala se za Stefana Potockého) a Teofilu (vdala se za Aleksandra Jana Jabłonowského). V armádě zastával nejprve od roku 1863 hodnost rotmistra, následně od roku 1666 strážce velké koruny a od roku 1667 měl hodnost plukovníka. Od roku 1668 byl praporčíkem velké koruny, od roku 1674 dvorní korunní maršálek, od roku 1676 maršálek sejmu, v roce 1671 vicemaršálek hlavního korunního tribunálu, a od roku 1679 starosta lvovský, radomský, rohatyńský a piaseczyńský.

Bojoval v armádě za polského krále Jana Kazimíra II. Vasu (*22. 3. 1609, Krakov – †16. 12. 1672) s Kozáky a Tatary a proti vzpouře Lubomirského. Po abdikaci Jana Kazimíra II. roku 1668 popíral kandidaturu careviče Fjodora na polského krále. V roce 1669 byl v Haliči kurfiřtem Michała Korybuta Wiśniowieckého a v roce 1672 členem konfederace nespokojenců.

Sienawski nenáležel do řady známých polských válečníků 17. století. Zůstal ve stínu polského krále Jana Sobieského a  Stanisława Jabłonowského. Byl dobrým vojákem a horlivcem, který vždy obratem vykonával dané mu příkazy, ale nepodařilo se mu projevit veškeré své talenty, protože zemřel příliš mlád. Společně se svým přítelem Janem Sobieskim se nalezl na dvorské straně. Přátelství se Sobieskim se pro něj stalo životní cestou, bojová tažení jednoho i druhého jsou v zásadě společné: Podhájce, výprava proti Tatarům, Chocim a Vídeň. Podobně to bylo i v politice, kdy se oba nacházeli v opozici proti Michałovi Korybutovi Wiśniowieckému. V přítomnosti panovníka demonstroval Sienawski svou nelibost, nesundával svou čapku, neuznával políbení ruky panovníka a také se o něm hrubě vyjadřoval. Za to odhodlaně bránil před útoky svého přítele hejtmana. V roce 1670 usmířil povstání v armádě. Rok poté se zasloužil o úspěchy při výpravě proti Tatarům a následně v roce 1673 při tažení chocimském. Vedl tehdy jízdní část vojska a z turecké nadvlády osvobodil několik důležitých pevností. Jedna jeho samostatná mise skončila neúspěchem. Sobieski jej přemluvil k výpravě do Moldávie, aby zde ukončil s tureckou posádkou v Kamenci Podolském společně s dobytím pevnosti. Sienawski se bez větších výhrad ujal nového příkazu. Bohužel se mu nepodařilo udržet se v Moldávii. Byl zaskočen Tatary, svedl vítěznou bitvu 14. ledna 1674 pod Stenelentou, ale na víc jeho síly nestačily a stáhl se zpět do Polska. V roce 1675 hájil pravé křídlo královských vojsk a z velké části se přičinil o vítězství nad Tatary 24. srpna 1675 v bitvě u Lesienic. Za vojenské operace u Żórawna roku 1676 byl jmenován dvorním maršálkem.

Při přípravách tažení na Vídeň obdržel hejtman Sienawski polní korunní žezlo. Společně s Jabłonowským dohlížel na shromáždění armády a při pochodu přes Moravu vedl levé křídlo polských vojsk.

Vojsko polsko-litevské  jízdy  vedené  hejtmanem  Sienawskim  se  vydalo  na  pochod  z krakovského  shromaždiště 14. srpna 1683. Dále následovala města 19. srpna 1683 Nový Jičín, 20. srpna Hranice a ještě tentýž večer Lipník nad Bečvou. Kroměříž, která byla plánována jako zastávka na cestě Sienawského armády, se připravovala na příchod vojska. Armáda se však ubírala starou  vojenskou  cestou,  která  vedla  mimo  město  a  nocovala  pravděpodobně  v nedalekém Hulíně,  to  ovšem  není  nikterak  podloženo.  Podle  návrhu  císaře  Leopolda  I. měla  Morava připravit  zásoby  na  denní  zásobování  polských  vojsk: „chleba pro mušketýry a dragouny 3600 liber, pro jízdu 38.600 liber, volů 280, skopcův a beranů 1040, slepic 800, hus 400, piva 600 věder, ovsa 244 mtů, sena 1040 for a slámy spotřebu." Hejtman Sienawski vyrazil dále na Přerov, Kroměříž, Uherské Hradiště a Mikulov.

Vídeňské tažení však skončilo pro polního hejtmana tragicky. Onemocněl úplavicí, která jej vyeliminovala z dalších bojů. Když se mu nemoc zlepšila, vydal se k návratu do rodné země. Nakonec zemřel na cestě domů 15. 12. 1683 ve Staré Ľubovňi 38 letech svého života. Jeho tělo bylo převezeno do Brzeżan a tam bylo pochováno.

Literatura:
Herbarz polski, t. I, Lipsko 1839-1846.
Uruszczak, Wacław: Fakcje senatorskie w sierpniu 1668 roku. In: Parlament, prawo, ludzie, studia ofiarowane profesorowi Juliuszowi Bardachowi w sześćiesięciolecie pracy twórczej, Warszawa 1996.
Porządek na seymie Walnym Electiey. Między Warszawą a Wolą przez opisane artykuły do samego tylko aktu Elekcyey należące uchwalony y postanowiony, roku [...] 1669 [słow.] dnia wtorego [...] maia, [b.n.s.]
Pisma do wieku i spraw Jana Sobieskiego. T. 1, cz. 2, Kraków 1881.
Volumina Legum, t. V, Petersburg 1860.

Internetové odkazy:
Mikołaj Hieronim Sieniawski (1645-1683) – wierny stronnik Jana Sobieskiego
Jan III. Sobieski a tažení polského vojska Moravou k Vídni roku 1683 ve svědectví tehdejších pozorovatelů

(RaP)

 

Aktualizováno: 31.12.2015 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2019

© 2019, Muzeum Novojičínska