Ludwig Wrzeski (Vřeský)

* 15.8.1895 (Bludovice)

zámečnický pomocník
státní příslušnost Rakousko-Uhersko

Ludwig Wrzeski (Vřeský) byl dezertérem a několikanásobným vrahem, který zahájil svou zločineckou kariéru vraždou v Novém Jičíně.

Narodil se 15. srpna roku 1895 do rodiny v Bludovicích, později žil v Žilině u Nového Jičína. Po absolvování základní školní docházky ze vyučil jako pomocný zámečník.

Před nástupem vojenské služby byl Ludwig Wrzeski odsouzen na několik let za pokus o vraždu. Svůj trest si odpykával ve věznici v Těšíně, avšak podařilo se mu odtud uprchnout. Nakonec skončil na východní frontě jako voják. Patrně při Kerenského ofenzívě v létě 1917 byl zajat, ale podařilo se mu ze zajetí utéct. Wrzeski byl za svůj útěk z ruského vězení vyznamenán bronzovou medailí za statečnost, přičemž údajně postřílel mužstvo dvou ruských hlídek. Dokonce měl získat i plukovní Karlův vojenský kříž. Jak se dostal v zajetí ke zbraním však nebylo zřejmé.

Rozhodně po svém návratu zpět k rakouské armádě byl přidělen k pěšímu pluku č. 13 s posádkou v Olomouci. Odtud Ludwig Wrzeski opět dezertoval.

Následně Ludwig Wrzeski vykradl v Novém Jičíně puškařský obchod, kde odcizil revolvery a zásoby střeliva. Jak vypověděl vraždící zámečnický pomocník při soudním líčení v roce 1918, na počátku války se přihlásil dobrovolně do armády, ale v letních měsících se dopustil několika krádeží v Moravské Ostravě a v Novém Jičíně. V noci z 6. na 7. září 1917 vniknul do domu Adolfa Jelinka na náměstí Františka Josefa č. p. 44 v Novém Jičíně, známého jako kavárna Laudon. Zde byl ubytován c. k. notář August Jonák, kterého přepadl ve spánku a sekerou mu roztříštil hlavu. Následně vypáčil železnou pokladnu a odcizil 2.000 korun. Poté zapálil postel se zavražděným a utekl. Dále pak odcizil hotovost 15 tisíc korun. Pátrání po vrahovi brzy zahájila tajná státní policie, vojenská policie a všechny bezpečnostní složky celého kraje.

C. k. notář August Jonák měl v době své smrti 47 let. Narodil se 24. srpna 1870 v Jaktaři. Jeho otec Valentin Jonák byl nadučitelem v Jaktaři u Opavy, jeho matkou byla Vinzenzia rozená Černý. Vystudoval německé gymnázium v Opavě a Kroměříži. Následně pokračoval ve studiích na Univerzitě ve Vídni. Ve svých 21 letech se stal auskulantem v Novém Jičíně, později soudním adjunktem v Klimkovicích a následně notářským zástupcem v Olomouci. Dne 10. srpna 1910 přišel do Nového Jičína. Zde působil jako člen obecního výboru a představenstva městské spořitelny. Po násilné vraždě byl pohřben 10. září 1917 v Klimkovicích. Zůstala po něm manželka Marie a syn Gustav.

Při popisu dané osoby Ludwiga Wrzeskeho se uvádělo, že byl 22 let stár, 166 centimetrů vysoký, vzrůstu středního, štíhlé postavy, oválného obličeje, tmavěhnědých vlasů.

V rámci policejního vyšetřování bylo zjištěno, že Ludwig Wrzeski zamířil své další kroky do Moravské Ostravy, kde se ubytoval v Rosenfeldově nevěstinci zvaného "U modré hvězdy". Po krátkém pobytu v salóně v přízemí se odebral do pokoje s prostitutkou Annou Niemczikovou v prvním patře. Zde si objednal tři láhve vína, tři láhve šampaňského, čtyři kalíšky koňaku a čtyři skleničky sladkého likéru. Údajně nepil a vyléval víno pod stůl se slovy, že se nesmí opít a musí pokračovat dále. Kolem druhé noční hodiny se na ulici, kam směřovaly okna z pokoje, strhla rvačka mezi vojáky a řeznickými tovaryši. Wrzeski se ulekl a zažádal o jiný pokoj. Údajně Niemcikovou ohrožoval revolverem, aby jej pustila jinam. Nakonec dostal od majitele jiný pokoj s okny do klidného dvora a s prostitutkou Annou Zwackovou. Majitel nevěstince Rosenfeld se podivoval nad finanční hotovostí Wrzeského a poté, co obdržel tisícikorunovou bankovku, zašel k telefonu, aby zavolal policii. Avšak centrála ani z jeho ani ze sousedního nevěstince nereagovala a teprve telefonní hovor jednoho z hostů přivolal četníky. Do hotelu byli nakonec vysláni dva strážníci, nadstrážmistr Götzl a strážmistr Franz Vogt, kterým asistoval výpomocný strážmistr Bruno Augustin. Kolem třetí hodiny ranní vyhnal Wrzeski z pokoje všechny prostitutky, které do té doby hostil a ponechal si jen Zwackovou. O půl čtvrté ráno se odehrála další kapitola jeho vraždění. Strážmistr Vogt zůstal venku hlídat u dveří a nadstrážmistr Götzl společně s Bruno Augustinem se vydali do Wrzeského pokoje. Jakmile do něj vešli, začal na vše připravený Wrzeski na ně střílet z revolveru.  Výpomocný strážmistr Augustin byl na místě mrtvý, nadstrážmistr Götzl byl těžce postřelen a těsně před svým skonem ještě vzdechl: "Bože, musím zemřít, ujměte se mých dětí!" Wrzeski jednomu z nich vytáhl z ruky revolver a z kapsy peněženku. Poté opustil pokoj a zamířil ven na ulici. Strážmistr Vogt zde hlídkoval, avšak také nezareagoval bezprostředně. Po jeho výzvě, aby odcházející Wrzeski zůstal stát, třeskly rány a strážmistr se skácel k zemi. Stačil jen vyřknout: "Ježiš Maria!" U této události byl přítomen také hlídač dráhy Alois Grzimek, který u Rybnické ulice konal svou pravidelnou službu. Okamžitě zaběhl do sousedního nevěstince, aby zavolal desátníka vojenské policie Pospíšila, který zde vyšetřoval předchozí rvačku vojáků s učni. Pospíšil nelenil a běžel za neznámým mužem, který si zrovna nabíjel revolver. Vyzval jej, ať odhodí zbraň. Wrzeski následně vystřelil čtyři rány, které naštěstí minuly svůj cíl. Pospíšil bez osobní zbraně se stáhnul zpátky k zastřelenému strážmistrovi. Chtěl použít jeho zbraň, bylo však již pozdě. Wrzeski zmizel směrem na obec Polanka nad Odrou. Odtud ranním vlakem severní dráhy odjel do Hladkých Životic, kde byl spatřen při vystupování. Zamířil směrem na obec Bartošovice. 

Zde se načas zdržel v lesích u Butovic a krátce před polednem nedaleko Bartošovic narazil na pracujícího cestáře. Wrzeski vyčkal okamžiku, kdy mu jeho žena donesla oběd, a odcizil v nestřeženém okamžiku jeho jídlo. Přesto však cestář spatřil zloděje a na Wrzeského zavolal. Nato Wrzeski vyndal revolver a zamířil na něj a jeho ženu. Nato oba manželé utekli.

Město Nový Jičín a slezská zemská vláda vypsala na dopadení několikanásobného vraha odměnu 500 korun.

Další cesta zločince Wrzeského vedla směrem do Fulneku. Navštívil zdejší hostinec, aby se nasytil. Byl však poznán jedním vojínem, který zavolal četníky. Než však stihli hostinec obklíčit, utekl Wrzeski směrem na Jerlochovice, kde se schoval na jednom statku.  Poté unikl přes velkou zeď směrem na Vrchy. Stopovat se jej ujala celá vojenská setnina, která Wrzeského sledovala až k Lukavci. Zde Wrzeski trochu polevil v běhu. Této příležitosti se snažil získat hulánský poručík Felix rytíř Rodokowski, který popohnal svého koně. Wrzeski však uskutečnil jednu ze svých lstí. Schoulil se k zemi a dělal ze sebe raněného. Sotva se poručík před ním objevil, jednou ranou z revolveru střelil koně a druhou trefil poručíka do nohy. Poručík se sesunul k zemi a Wrzeski utekl směrem do hlubokých lesů. Veškeré další snahy zastavil příchod noci.

V popisu událostí té doby se uvádí, že Wrzeski si pořídil zcela nový světlý oblek, tvrdý bílý límec a modrou vázanku. Na hlavě měl měkký tmavý klobouk. Jeho podobenku již rozšiřovaly bezpečnostní úřady a na Ostravsku se promítala v elektrických divadlech. V Moravské Ostravě se uskutečnil pohřeb policejních strážníků a četnického strážmistra za velké účasti osob. Odměna na jeho dopadení byla zvýšena na 1.000 korun.

O postřeleném poručíkovi hulánů se načas tvrdilo, že podlehl ve Fulneku svému zranění, což se ukázalo jako nepravda. Stopy vraha dál mířily směrem na Bílovecko a Opavsko. V úterý byl viděn u Oder, kde na Vítovce vešel do domu jednoho rolníka a s revolverem v ruce jej vyzval, aby mu dal slaninu a chléb. Následně pokračoval do Heřmanic a Jestřábí.

Chladnokrevný vrah Wrzeski i přes tyto pronásledování ze strany bezpečnostních složek pravidelně vyhledával svou milenku, patnáctiletou Annu Beierovou z Šenově u Nového Jičína. Ta mu podávala zprávy o pronásledování. Její pohyb v blízkosti míst, kde se Wrzeski pohyboval, přišel na mysl četnictvu, které ji zatklo a po delším zapírání se mu přiznala. Nevyšla ani policejní lest, kdy Anna Beierová měla převzít slíbenou hotovost na smluveném místě. Beierová doznala, že se jí Wrzeski chlubil se svými činy, a že zabije každého, kdo se mu postaví, jako psa. Přesto jejím zatčením Wrzeski ztratil pomocného komplice a musel dále improvizovat.

Dne 15. září došla do Moravské Ostravy zpráva, že byl několikanásobný vrah Wrzeski zatčen v nevěstinci v Hranicích. Velké pronásledování zločince mohlo skončit. Tajný policista Josef Gregor z Moravské Ostravy a desátník vojenské policie Pospíšil nejprve nenalezli žádné stopy, které by je přivedly v rámci severní dráhy k rozhodným výsledkům. Jediné, co se dozvěděli, že Wrzeski vyskočil do vozu nákladního vlaku na stanici Suchdol nad Odrou. Noční pátrání je přivedlo až do Hranic na Moravě, kde oba zamířili do jednoho z nevěstinců. Zde naoko popíjeli, platili nevěstkám a hráli na gramofonu oblíbené skladby. Na jejich dotaz jim majitelka sdělila, že v nevěstinci jsou přítomni jen vojáci. Ale přesto jim neuniklo, že do jednoho z pokojů putovala láhev šampaňského, načež hospodyně odvětila, že v pokoji je jeden místní kavalír. Poté byla objednána druhá láhev, přičemž dáma identifikovala muže s podobenkou vraha. V té chvíli se zhroutila. Oba tajní policisté se chopili lsti a do kávy, kterou si Wrzeski objednával, přimíchali uspávací prostředek. Bohužel ani dvě dávky nezabraly. Host se vyjádřil, že musí časně brzy ráno vlakem do Vídně. Nato policisté vtrhli do pokoje a Wrzeski byl po velkém zápase přemožen. Po svém zatčení se přiznal a v německé řeči pronesl slova, že "Pomstu, kterou jsem přísahal, nemohl jsem vykonati. V Novém Jičíně žije žena, kterou jsem chtěl sprovoditi ještě ze světa, a pak jsem chtěl utéci na frontu. Před smrtí nemám strachu, lituji jen obou zastřelených policejních strážníků a četnického strážmistra."

Svým přemožitelům sdělil, že nebýt mimořádných okolností, zaplatil by nejméně jeden z nich životem. U sebe měl tři automatické pistole Dreyssova systému, tři balíky nábojů, pánské zlaté hodinky s dvěma plášti, zlatý briliantový prsten, obyčejný zlatý prsten, černou peněženku, zápisník, paklíče, náplast a 7.600 korun v hotovosti. Ve svém zápisníku měl podrobnosti ke svým činům. Wrzeski byl následně v poutech dopraven do Moravské Ostravy a odevzdán vojenskému soudu. Následně v doprovodu patnácti četníků putoval do Krakova na divizní velitelství. Zde ve vězení se 13. ledna 1918 pokusil o sebevraždu.

Divizní soud v Krakově přivítal při prvním líčení několikanásobného vraha Wrzeského 25. února 1918. Líčení mělo trvat pět dnů a Wrzeski při jeho zahájení zmiňoval pro novináře slova: "Vím, že mne oběsí, ale to je jedno, budu-li oběšen, nebo padnu-li v poli." Dne 1. března 1918 vynesly divizní vojenský soud v Krakově rozsudek v procesu s Ludwigem Wrzeským. Vedení soudu měl na starost kapitán auditor Zegerac, obhájcem byl Dr. Ostrowsky. Nakonec byl jednoznačný: trest smrti provazem. Bohužel na vynesení rozsudku čekal delší čas a ten utíkal.

Odsouzený vrah Wrzeský nebyl vězněn v přízemí věznice, ale v prvním patře posádkového soudu. Zde u něj nepřetržitě měla stát  stráž o dvou mužích, další měla být přede dveřmi. V kritický den v úterý 8. října 1918 nastala v krakovské plnyárně vlivem deštivého počasí poruchy a ve věznici zhasla všechna světla. Toho Wrzeský využil k přeřezání okovů a následně se protáhl mříží. Stráž tehdy nebyla přítomna. Po okapu se dostal na střechu dělostřeleckých baráků a následně na vlakové nádraží.

Kolem 14. října 1918 se objevila v novinách informace, že vrah Ludwig Wrzeski utekl z krakovského vězení. Následně moravskoslezské deníky informovaly, že byl zahlédnut v okolí Moravské Ostravy, kam měl dojet vlakem z Krakova. Další stopy po několikanásobném vrahovi jsou dosud neznámé.

Literatura:
Deutsche Volkszeitung für den Neutitscheiner Kreis. 1917, 1918.

(RaP)

Aktualizováno: 31.1.2018 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2019

© 2019, Muzeum Novojičínska