Johann Nepomuk Berger von der Pleisse

* 1768 (Nágy Márton)
† 2.4.1864 (Ödenburg)

voják, polní zbrojmistr

státní příslušnost	Rakousko

Johann Nepomuk Berger von der Pleisse byl rakouský voják, člen novojičínské rodiny Bergerů.

Novojičínská malířská rodina Bergerů nastupuje do povědomí společnosti v první polovině 19. století osobností Antona Bergera (1789 – 1867), původně malíře pokojů a nadaného umělce, který se nesmazatelně zapsal do regionálního života. V jeho vzpomínkách zveřejněných ve vlastivědném periodiku Das Kuhländchen se objevuje zmínka o jeho bratranci Johannu Nepomukovi Bergerovi, proslulém generálovi. Bergerové byli již v sedmnáctém století velice rozvětvenou novojičínskou rodinou, která vykonávala různé druhy povolání. Jedna z linií tohoto rodu se však proslavila na vojenských kolbištích.

Johann Nepomuk Berger se jako dítě vojáka narodil v místě otcova působiště v uderském Nagy Márton roku 1768. V mládí nastoupil jako kadet u pěšího regimentu č. 34 „kníže Anton Esterházy“, se kterým se zúčastnil několika polních tažení v turecké válce a pod velením slavného generála Ernsta Gideona von Loudona (1716 – 1790) bojoval ve slavném vítězství u Bělehradu (1789). V průběhu další války proti Francouzské republice se mladý důstojník Johann Berger zapojil do bojů v na hranicích s francouzskou republikou, obležení Rheinschanze, Mannheimu a při většině bojů v Německu v letech 1793 – 1800. V rámci vypuklé nové evropské války s Napoleonem prožil slavnou bitvu u Wagramu a poté u Znojma. Těsně před Bitvou národů u Lipska získal hodnost plukovníka. V této  památné bitvě ve dnech 16. – 19. října 1813 stál v čele prvního batalionu svého pluku a vyznamenal se při rozhodujících událostech tohoto střetnutí u močálů poblíž řeky Pleiße. Za svůj bravurní kousek, kdy zatlačil Francouze k ústupu do bažin, byl citován v hlášení polnímu maršálovi knížeti von Liechtenstein. Další výborné výsledky dosáhl ve srážce u St. Julien v únoru 1814 a v bitvě u Les Lusiettes v březnu téhož roku. Za odměnu mu bylo uděleno císařem Františkem I. Rakouským na konci března roku 1814 nejvyšší rakouské vojenské vyznamenání – rytířský kříž vojenského Řádu Marie Terezie a ruský car Alexander jej dekoroval ruským vojenským Řádem sv. Jiří 4. třídy. V květnu roku 1815 byl za své výborné velení převelen plukovník Berger k pěšímu regimentu č. 51 „baron Spleny de Miháldy“ a v rámci divize polního podmaršála hraběte Neipperga se zúčastnil polního tažení proti francouzskému maršálovi Muratovi. V dubnu 1816 podle zásad Řádu Marie Terezie a v upomínku na své chrabré činy v průběhu koaličních válek získal šlechtický predikát „von der Pleiße“.

V letech 1818 je plukovník Berger von der Pleisse se svým plukem č. 51 „baron Spleny de Miháldy“ ve štábu v Miláně. V roce 1822 se dostává pluk č. 51 pod velení plukovníka barona Johanna Nepomuka Bergera von der Pleisse. V roce 1824 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v Cremoně. Roku 1826 přijal místo ředitele ve slavné Tereziánské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Následně roku 1831 se Johann Berger stal vojenským velitelem Tyrolska. V prosinci 1832 mu zde byl udělen titul polního podmaršála. Jako vojenskému veliteli této provincie mu bylo uděleno městskou radou Innsbrucku čestné občanství. Poté byl v roce 1837 Johann Nepomuk Berger von der Pleiße jmenován pevnostním velitelem v Temešváru a v listopadu 1844 velitelem bastionové pevnosti Arad.

Právě v Aradu se generálmajor Berger vyznamenal v letech 1848 – 1849 v obraně proti útokům vzbouřených Maďarů. Nakonec se však 18. července 1849 podařilo dvaceti tisícům mužů se sty děly pod vedením generálů Vécseye a Gála donutit posádku ke kapitulaci a uzavřít příměří. Císař František Josef I. jmenoval 81-letého hrdinného polního zbrojmistra tajným radou a udělil mu v červenci 1849 komandérský kříž Císařského rakouského Leopoldova řádu a po 63 letech jej propustil z věrné služby. Roku 1850 mu byl jako jednomu z prvních udělen Vojenský záslužný kříž, založený teprve v říjnu 1849 císařem Františkem Josefem.

Jeho manželkou se 11. října v roce 1837 stala  Agnes hraběnka von Gleispach (1790 – †?), se kterou po svém pensionování žil ve Vídni a později od roku 1851 v Ödenburgu (Šoproň). Svobodný pán Berger von der Pleiße adoptoval za svého syna a dědice vnuka svého bratra Georga Friedricha Bergera (1816 – 1853), c. k. podplukovníka pěšího pluku č. 61. Souběžně s touto adopcí mu byl přiznán predikát a zároveň byl přijat do stavu svobodných pánů. Jejich dětmi Amálií a Johannem Nepomukem Bergerem, rovněž c. k. nadporučíkem hulánského jízdního pluku č. 13, tato rodinná nit Bergerů končí.

Na hřbitově v Mattersburgu stojí od roku 1853 kaple Johanna Nepomuka Bergera, která na svém portále nese erb Bergerovy rodiny. Právě tady byli pohřbeni členové původem novojičínské Bergerovy rodiny. Zároveň ve městě Mattersburg, na hlavní spojnici mezi rakouským Vídeňským Novým městem a maďarskou Šoproní, dodnes existuje ulice nesoucí jméno „Johann Nepomuk Berger Straße“. Jméno Berger však pokračovalo dál. Jeho nositelé se zapsali zlatým písmem do dějin Nového Jičína, hlavního města Vídně, ale i v porážce jedné z největších krvavých pohrom Evropy – císaře Napoleona.

(RaP)

Aktualizováno: 18.11.2015 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.