Jaroslav Štindl

* 15.1.1903 (Trnávka)
† 24.9.1978 (Nový Jičín)

státní příslušnost Rakousko-Uhersko, Československá republika
dílo

Pedagog, vlastivědný pracovník, ředitel škol, muzea a archivu, muzikant a archivář, bojovník proti fašismu. Tím vším bezesporu byl. Navíc byl skvělým člověkem renesančního ducha, výborným společníkem, neumějícím se přetvařovat, přítelem, který uměl pomoci a dovedl se radovat z úspěchů druhých. Narodil se 15. ledna 1903 v učitelské rodině v obci Trnávka u Příbora. V Příboře absolvoval tamější učitelský ústav, na Příborsku začínal učitelskou praxi, tady byl v době 2. světové války jako člen Obrany národa zatčen a odeslán do německých věznic. Po osvobození jakoby chtěl dohonit zameškaná léta utrpení a nečinnosti, a tak se s jeho jménem setkáváme v Novém Jičíně téměř všude. V letech 1945–1950 působil jako jeden z prvních osvětových inspektorů. Právě v této funkci se stal i správcem novojičínského městského archivu až do doby, kdy se archiv městský v roce 1952 přetransformoval v archiv okresní. Ten pak budoval a řídil do své smrti v roce 1978. Okresní archivář je vlastně nástupcem profese městských archivářů v celé šíři pojmu. Jaroslav Štindl si to pochopitelně jako kulturní člověk uvědomoval. A tak zatímco Paul Ziegler zachránil písemnosti městské, on se postaral o celý okres. Nebylo to vůbec jednoduché. Přesto se Jaroslavu Štindlovi podařilo zachránit dvě věci: písemnosti a chátrající budovu opuštěné židovské synagogy, která mezitím hledala nové uplatnění, když prošla válečnou devastací a po roce 1945 sloužila jako chrám církvi Československé husitské. Ta ze svých skromných prostředků provoz budovy nestačila zajišťovat, a tak hrozilo, že ze synagogy bude opět jako za války tržnice nebo středisko řemesel. Jaroslav Štindl v roce 1967 svým vlivem docílil, že stát synagogu zakoupil a že ji dokonce v roce 1968 vybavil na svou dobu progresivní třípatrovou železnou konstrukcí regálů pro archiválie. Ani Jaroslavu Štindlovi se poděkování nedostalo: přišel rok 1968, závist – a on už odmítal bojovat s malostí. A tak jen hrdě čněl, neboť veřejnost na něho nikdy nezapomněla. V paměti přátel zůstává jako člověk plný energie, elánu, všestranného zájmu, vlídný a s velkým smyslem pro humor a vše lidské. (Karel Chobot)

Aktualizováno: 6.10.2014 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2019

© 2019, Muzeum Novojičínska