Jaroslav Hlaďo

* 8.5.1913 (Nový Jičín)
† 21.1.1990 (Praha)

státní příslušnost	Rakousko-Uhersko, Československá republika, ČSSR
nejvyšší dosažená hodnost	generálmajor in memoriam
manželka	Božena Hlaďová
čestný občan města	14. 3. 2022

Generálmajor Jaroslav Hlaďo byl vojenský pilot, příslušník stíhacího letectva Britského královského letectva a poslední velitel československého wingu ve Velké Británii.

Na počátku nového 20. století mělo město Nový Jičín několik jazykových komunit, mezi nimiž se profilovala zvláště německé většina a česká menšina. Druhá z nich měla svou hlavní oporu v českých spolcích, Škodově české knihovně a české menšinové škole. Právě zde se do rodiny školníka a sociálního demokrata Jana Hlaďa narodil 8. května 1913 syn, který dostal jméno Jaroslav Jan. Své dětství prožil ve městě, které se těžce vzpamatovávalo z rozpadu Rakouska-Uherska a ve kterém se počaly projevovat ostré nacionalistické spory, podobně jako tomu bylo i jinde v pohraničí. Po maturitě na novojičínském gymnáziu nastoupil v roce 1931 k vojenské službě.

V Opavě v letech 1931-32 absolvoval Jaroslav Hlaďo školu na hodnost důstojníka pěchoty v záloze. Poté v letech 1932-1934 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a následně v letech 1934-1935 aplikační kurz v Prostějově. V roce 1937 splnil podmínky pilotního kurzu v Olomouci. Již před první světovou válku působil jako letec – akrobat. Základní letecký výcvik získal na letištích v Prostějově, v Praze (Letištní peruť 1 T. G. Masaryk) a Hradci Králové (Letištní peruť 4, Letka 41). V červenci 1937 se účastnil IV. mezinárodních leteckých závodů ve švýcarském Curychu, kde získal jedno čtvrté a dvě druhá místa. Po povýšení na nadporučíka 21. srpna 1937 byl ustanoven velitelem nově vznikající Letky 42. Na své rodné město nezapomínal a 26. září 1937 na letišti u novojičínského hřbitova předvedl svůj akrobatický let, po kterém následně odletěl ke své letce do Hradce Králové.

Po záboru Sudet již trávil většinu svého času v Protektorátu Čechy a Morava, kde od 4. dubna 1939 působil jako zalétávací pilot firmy Avia. V Praze spolupracoval také s vojenskou odbojovou organizací Obrana národa. Po prozrazení jeho odbojových aktivit odletěl 27. srpna 1940 na ukradeném letounu Avia B-534.124 z Kunovic do Sovětského svazu, kde byl zatčen pro podezření ze špionáže ve Stanislavově, Kyjevě a Moskvě. Následně byl vězněn v proslulé moskevské Ljubljance a internován na několika místech v okolí Moskvy. Změna nastala až při vypuknutí války mezi Německem a Sovětským svazem. Teprve 15. srpna 1941 byl předán do československé vojenské mise v SSSR a následně zařazen do speciální letky tajné sovětské policie NKVD. Zde pracoval jako zpravodajský odborník při výcviku sovětských paravýsadkářů. Jako člen této letky NKVD nalétal 75 letových hodin.

O měsíc později 18. září 1941 byli jeho rodiče zatčeni, vyslýcháni a poté přemístěni do koncentračních táborů. Jaroslav Hlaďo starší zemřel v koncentračním táboře Osvětim 7. března 1942, strýc a teta byli umučeni na Pankráci, matka Jaroslava Hlaďa a jeho sestra byly až do konce války vězněny v koncentračním táboře ve Svatobořicích.

Dne 28. března 1942 byl Jaroslav Hlaďo odeslán se skupinou československých letců do Velké Británie. První pokus o přemístění na křižníku Edinburg, který vyplul 27. dubna 1942 z Murmanska, nevyšel, loď byla torpédována ponorkou a Jaroslav Hlaďo musel zkusit další plavbu 6. května 1942 na křižníku Trinidad. Tentokrát se to i přes zásah německou leteckou pumou povedlo a bezpečně se vylodil na britské pevnině. Jaroslav Hlaďo byl 29. května 1942 prezentován u Náhradního tělesa československé armády ve Velké Británii a byl přidělen k leteckému depu. V létě 9. července 1942 byl přijat jako pilot do britského královského letectva (RAF), kdy byl povinen absolvovat povinný výcvikový program. Následující rok 19. ledna 1943 byl jako letecký důstojník přemístěn k 31. stíhací peruti, 4. března 1943 k 122. stíhací peruti a 12. května téhož roku ke 222. stíhací peruti. U 122. stíhací perutě nazvané City of Bombay se mu 13. května 1943 podařilo poškodit jednu německou stíhačku Focke-Wulf Fw 190. Ještě téhož roku 9. září 1943 byl dekorován československým válečným křížem 1939. V říjnu dokončil I. operační turnus s náletem 204,5 operačních hodin a 29. listopadu 1942 byl přemístěn k Inspektorátu československého letectva a přidělen do funkce styčného důstojníka u 11. skupiny ADGB. Funkci styčného důstojníka vykonával až do 28. dubna 1944, kdy se opět vrátil do aktivní bojové služby. Svůj II. operační turnus zahájil 15. května 1944, kdy byl jmenován velitelem 312. stíhací peruti. S tou se podílel na úspěchu spojenecké invaze a krytí celého ohromného uskupení spojeneckých vojsk v Normandii. Svůj operační turnus ukončil v říjnu 1944 s náletem 197 operačních hodin. Následně obdržel 31. 10 1944 britský Záslužný letecký kříž (DFC) a 1. 11. byl povýšen do hodnosti majora letectva. Nejvyšší pocty se mu dostalo 15. listopadu 1944, kdy byl ustanoven velitelem československého leteckého křídla (tvořily ho 310., 312. a 313. stíhací peruť). Jaroslav Hlaďo obdržel hodnost Wing Commander. Do akcí vedl československé stíhače až do konce druhé světové války. Ve III. operačního turnusu nalétal dalších 116 operačních hodin. Bylo tomu tak nejvíce ze všech československých stíhacích pilotů ve Velké Británii. Celkem to bylo 519 hodin a 20 minut, z toho 281 hodin nad nepřátelským územím.

Poslední bojový let uskutečnil Jaroslav Hlaďo 13. srpna 1945. Tehdy přiletěl v čele čs. stíhací skupiny na letiště do Prahy – Ruzyně a byl povýšen do hodnosti podplukovníka letectva. Více než tři měsíce museli čeští piloti ve Velké Británii čekat na svůj návrat do vlasti. Při svém triumfálním příletu do Ruzyně už byli trnem v oku nového vedení Československé republiky.

Do své sbírky válečných vyznamenání si Jaroslav Hlaďo zařadil následující:

6x Čs. válečný kříž 1939 (1943, 1943, 1944, 1945, 1945, 1945)
2x Čs. medaile „Za chrabrost“ (1945, 1945)
Čs. vojenská pamětní medaile 1943 „VB-SSSR“ (1944)
Čs. medaile „Za zásluhy“ (1945)
Čs. medaile „Za zásluhy o obranu vlasti“ (1955)
Řád Rudé hvězdy (1959)
Zasloužilý vojenský letec (1959)
Medaile za zásluhy v boji proti fašismu (1945)
Distinguished Flying Cross (1943)
Distinguished Service Order (1944)
Order of the British Empire (1947)
The 1939 – 1945 Star P.O.R. (1943)
Aircrew Europe Star (1945)
Victory Medal (1945)
Britský pilotní odznak velitele letectva (1948)
Francouzský válečný kříž s palmou Croix de Guerre avec Palm (1945)
Rytíř Řádu čestné legie Chevalier de la Légion d´Honneur (1945)
sovětská medaile „Poběda nad Germanijej“ (1946)
Sovětský letecký odznak SSSR
jugoslávská medaile „Orden Zaslugy za narod II. rada“ (1948)
„Junácký kříž II. stupně“ (1946)

O pokračujícím vztahu Jaroslava Hlaďo ke svému rodišti svědčí i další zpráva: 30. června 1946 se sjeli první abiturienti reálného gymnasia v Novém Jičíně, ročník 1931. Byl mezi nimi plk. Jaroslav Hlaďo, zahraniční důstojník Jan Brod, poslanec a generální tajemník Ústřední rady odborů Evžen Erban a další.

Po svém návratu do Československa byl Jaroslav Hlaďo ustanoven velitelem 2. stíhací divize v Českých Budějovicích. Za vynikající organizátorské a velitelské schopnosti byl jmenován velitelem II. leteckého sboru. V roce 1949 byl jmenován náčelníkem stolice letectva na Vysokém vojenském učilišti. Rok poté přišel zákaz létání. Jeho manželka Božena Hlaďová vzpomínala, že byl tehdy její manžel hlídán několika příslušníky tajné policie. Později byl z vojenské akademie přemístěn na velitelství letectva a protivzdušné obrany státu. Od roku 1965 působil Jaroslav Hlaďo v Indonésii jako odborník pro start výcviku na letounech L-29. V letech 1967-1971 byl velitelem našich instruktorů v Ugandě, kam Československo dodávalo cvičné proudové letouny L-29 Delfín. I v Ugandě všechny instruktory bedlivě sledovala policie.

A tak byl nakonec Jaroslav Hlaďo v roce 1971 kvůli údajnému nesocialistickému chování definitivně odvolán a někdejší válečný letecký hrdina dožil svého důchodu jako hlídač v autokempinku a plavčík. Bydlel poblíž letiště Praha – Ruzyně. Jaroslav Hlaďo, plukovník letectva v záloze, zemřel v Praze 21. ledna 1990. Ve čtvrtek 25. ledna 1990 se v obřadní síni krematoria v Praze – Motole s naším rodákem rozloučila československá veřejnost. In memoriam byl jmenován generálmajorem. Nový Jičín na něj nezapomněl. Ulice, na které stál rodný dům Jaroslava Hlaďa, nese od 90. let dvacátého století jeho jméno.

„V poznání minulosti především svého národa kují se zásady chování generací dalších. Jaroslav Hlaďo.“

Odkazy:

Rodná matrika

Sčítání lidu 1921, Nový Jičín 218, Höckring 13

Česká obecná škola Nový Jičín, třídní výkaz 1. třídy, školní rok 1919/1920

Gymnázium Nový Jičín, škol. rok 1930/1931, třídní katalog 8. třídy

Gymnázium Nový Jičín, školní rok 1930/1931, hlavní katalog

Literatura:
Selner, Jaroslav: Velitel wingu. Praha 1995.
Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, 6. část, Svět křídel, Cheb 2005.
Irra, Miroslav: Československé vojenské letectvo 1945-1950, Svět křídel, Cheb 2006.

(RaP)

Aktualizováno: 3.5.2023 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.