Jan Malík

* 15.2.1904 (Příbram)
† 24.7.1980 (Praha)

státní příslušnost	Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR

Jan Malík  byl autor loutkových her a odborných prací o loutkovém divadle.

Jan Malík pocházel z učitelské rodiny. Své dětství prožil v Plzni, tamtéž zahájil 1915 studium na gymnáziu, ve kterém od 1920 pokračoval v Praze-Žižkově. Po maturitě (1923) studoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1930 prací Quomodo Terentius in Eunucho componenda graeca recutus sit). Od roku 1929 učil na gymnáziu v Praze-Smíchově, následně v letech 1930–31 na gymnáziu v Novém Jičíně.

V rozmezí let 1931–45 byl referentem a později přednostou knihovny Státního úřadu statistického, 1945–49 působil jako ministerský rada na ministerstvu informací a osvěty. Zároveň se od 1923 věnoval loutkovému divadlu jako herec, režisér, redaktor a organizátor loutkářského hnutí: 1923–39 byl členem Sokolského loutkového divadla v Praze-Libni, 1934–36 režisérem Loutkového divadla Umělecké výchovy. 1939 založil a 1939–49 vedl Loutkovou scénu PULS (Pražská umělecká loutková scéna), 1946–49 působil jako externí dramaturg Divadla Spejbla a Hurvínka. 1949 byl Divadelní a dramaturgickou radou pověřen, aby založil Ústřední loutkové divadlo v Praze, jehož ředitelem byl až do 1966 a v němž i později působil jako režisér (do 1971). 1952–66 přednášel externě na DAMU dějiny a režii loutkového divadla. Intenzivně spolupracoval s organizací čs. loutkářů Loutkářské soustředění (1938–50 předseda). V mezinárodní organizaci loutkářů UNIMA zastával 1933–72 funkci generálního tajemníka, poté byl jmenován čestným předsedou.

Publikoval v periodikách, která sám redigoval: Loutkář (1937–39, s V. Skálou), Loutková scéna (1940–41, 1945–50) a v interním periodiku Zprávy Loutkářského soustředění (1939–51). Dále přispíval do novin a časopisů: Osvěta (1932 zde studie Osvobozené loutky, shrnující jeho umělecký program), Sokolský vzdělavatel, České divadlo, Národní listy, Lidové noviny, Divadelní zápisník, Lidová tvořivost, Čs. loutkář, Divadlo, Literární noviny, Program D 47, Host do domu, Zlatý máj, Štěpnice, Předškolní výchova, Divadelní noviny, Rudé právo. Redigoval knižnice Moderní loutková scéna (1946-50) a Bibliotéka uměleckých maňásků (1946-50). Jan Malík také překládal loutkové hry a odbornou literaturu z ruštiny a polštiny. Užíval pseudonymů a šifer: Jiří Kubeš (u her psaných pro Skupovo Divadlo Spejbla a Hurvínka), Marta Boettingerová; jtm, jm, JM, jk, DH, DM, HM, DHM, Mík, Dr. Mík.

Zájem o loutkové divadlo Malík projevoval – inspirován mj. Josefem Skupou, s jehož tvorbou se seznámil v Plzni – již od středoškolských studií. Nejdříve hrál a režíroval, posléze se začal uplatňovat také jako autor, a to nejen pro děti, ale i pro dospělé. 1927–30 napsal tři revue, v nichž se po vzoru Voskovce a Wericha snažil oslovit generačně spřízněné diváky (Sandwich revue, Radio revue, Journal revue, úplné texty se nedochovaly). Dospělým byl určen rovněž jeho publikační debut, rozšiřující tradiční škálu loutkářského repertoáru o hru s tematikou sci-fi (Konec rakety). Za okupace se Malík k tvorbě pro dospělé vrátil třemi hrami, napsanými pro Plzeňské loutkové divadlo profesora Josefa Skupy (Voničky, Ať žije zítřek, Dnes a denně zázraky), které řečí jinotajů a symbolů vyjadřovaly odpor k porobení země a posilovaly víru diváků v budoucnost (důkazem jejich ohlasu byly stovky mimořádně úspěšných představení téměř po celém území protektorátu).

Pro děti začal Jan Malík psát ve 30. letech. Jeho první hra pro starší děti Pohádka se vrací jemně parodovala obligátní pohádkové motivy. Na osnově důvěrně známé pohádky o Budulínkovi Malík vystavěl také děj hry Míček Flíček, jedné z nejhranějších českých loutkových her, která byla rovněž přeložena do sedmnácti cizích jazyků. Vnímání nejmenších diváků zde vyšel vstříc nejen tématem, ale také celkovou kompozicí textu, zejména jeho rytmickým členěním a opakováním ve stylu dětských říkanek. Výrazem autorova směřování k moderní loutkové hře, aktualizující tradiční pohádkový námět, byla hra Pohádka z kouzelné obálky. Literární úroveň, kultivovaný jazyk a smysl pro humor charakterizují Malíkovu tvorbu i tam, kde dal hře didakticko-osvětovou funkci (Pohádka o babce Tichošlapce s tématem protituberkulózní prevence). – Po válce se Malík věnoval zejména úpravám a překladům loutkových her. Významně ovlivnil dramaturgii českých loutkových scén a podnítil zájem několika významných autorů (mj. Josefa Kainara, Kamila Bednáře a Ludvíka Aškenazyho) o loutkové divadlo. Později se věnoval zejména odbornému bádání. Napsal řadu knih o historii loutkářství, věnovaných jednak jednotlivým osobnostem (Národní umělec Josef Skupa, Matěj Kopecký – legenda a skutečnost, Úsměvy dřevěné Thálie), jednak přehledových (Loutkářství v Československu, Svět loutek, Kapitoly z dějin loutkářských kultur).

Literatura:

Knižně: Dr. Jan Malík – osobnost a tvůrce (sborník, 2004).
Studie a články: A. Dubská: K vývojové problematice loutkového divadla v 20. a 30. letech dvacátého století (rkp. kandidátské práce, 1971, in Divadelní ústav Praha); J. Mareš (E. Kolár): Tři hry Jiřího Kubeše, Čs. loutkář 1974, s. 252; A. Dubská: Na začátku cesty. Vznik českých profesionálních loutkových divadel ve světle dokumentů, Čs. loutkář 1989, s. 7; V. Žaludová: Zasloužilý umělec, profesor PhDr. Jan Malík..., Kulturní Chrudim 1989, červenec; M. Česal: Vůdčí osobnosti amatérské etapy. Jan Malík, Loutkář 1995, s. 4, 30, 78, 124, 148 a 196; L. Richter in 50 Loutkářských Chrudimí. Vývoj českého loutkového divadla v zrcadle festivalu (2001); K. Makonj: Zamyšlení nad Malíkovým Míčkem Flíčkem v inscenační praxi českého loutkového divadla, Loutkář 2004, s. 30 a 77.
Recenze: Míček Flíček (D): If. (I. J. Fischerová), Národní osvobození 12. 12. 1937; J. S. (J. Seifert), PL 14. 12. 1937 * Sedmikrásy: J. Träger, A-Zet 15. 3. 1940; kd. (E. Konrád), LidN 16. 3. 1940 * Zlatý klíč: Z. Bezděk, RP 1. 12. 1964; O. Kryštofek, Čs. loutkář 1965, s. 6.
Rozhovory: I. Erbenová, VP 23. 2. 1970; E. Křížová, Čs. loutkář 1979, s. 28.
K životním jubileím: E. Kolár, Čs. loutkář 1954, s. 27; V. Cinybulk, J. Dvořák, J. Halík, B. Hrnčíř, E. Kolár, O. Kryštofek, Čs. loutkář 1964, s. 25; M. Česal, Čs. loutkář 1974, s. 32; F. D. Bulánek, A. Dubská, H. Jurkowski, Čs. loutkář 1979, s. 30; M. Česal, Čs. loutkář 1979, s. 79.

(RaP)

Odkazy:

Rodná matrika

(LCh)

Aktualizováno: 14.2.2024 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.