Jan Kammereit

* 1715 (Dobromilice)
† 29.3.1769 (Olomouc)

sochař

státní příslušnost	Rakousko

Jan Kammereit (také Johann Kamreith, Kammerreitter) byl barokní sochař a řezbář.

Jan Kammereit se sochařskému umění vyučil patrně v dílně Filipa Sattlera v Olomouci a Johanna Wenzela Sturmera v Olomouci. Dne 16. 11. 1744 byl měšťanem v Olomouci.Ze stejného roku pochází jeho mistrovský kus socha Salvátora na dvorní fasádě bývalého kláštera augustiniánů ve Štenberku na Moravě. Působil jako barokní sochař a řezbář na Moravě, kde se dochovala řada jeho prací. Jeho dílo je rozsáhlé nejen po kvantitativní, ale i kvalitativní části. Kammereithovu tvorbu řadíme do pozdního baroka. Bydlel v Olomouci, poblíž kostela sv. Michala: dům Na hradě 248/3 se svou ženou Pavlínou Antonií Kammereithovou. Ona byla dcerou malíře J. K. Handkeho, která krátce po smrti manžela uzavřela sňatek s Nikodémem Wiedemannem, rovněž sochařem. Společně měli tři syny: Jan Kammereit mladší, Pavel Kammereit a Vincenc Krištof Kammereit. Prvorozený Jan následoval svého otce a stal se taktéž sochařem, kdežto Pavel a Vincenc šli po stopách malířství. S jejich díly se rovněž setkáváme v Olomouci.

Kammereitův styl lze ztotožnit se stylem jeho staršího kolegy a učitele, sochaře Ondřeje Zahnera, který rovněž působil na Moravě. Zpočátku se svým učitelem spolupracoval, jako je například oltář farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Novém Jičíně. Osamostatnil se roku 1744 a ve stejném roce vytvořil sochu Salvatota Mundi pro kanonii lateránských kanovníků – augustiniánů ve Šterberku, pro jejichž kostely ve Štarnově a Výšovicích vytvořil v roce 1748 hlavní oltáře.

Literatura:
Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka (eds.): Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996.

(RaP)

Aktualizováno: 8.12.2015 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.