František Karel Josef arcivévoda Habsbursko-Lotrinský

* 17.12.1802 (Vídeň)
† 8.3.1878 (Vídeň)

státní příslušnost Rakousko, Rakousko-Uhersko
predikát Jeho Jasnost arcivévoda Habsbursko-Lotrinský
statky a panství

Arcivévoda František Karel Rakouský (17. 12. 1802 Vídeň – 8. 3. 1878 Vídeň) byl otcem císaře Františka Josefa I. a manželem arcivévodkyně Sophie (27. 1. 1805 Mnichov – 28. 5. 1872 Vídeň). S manželkou měl celkem šest dětí, mimo jiné budoucího císaře Františka Josefa I. a mexického císaře Maxmiliána I.

Za svého života arcivévoda František Karel zavítal také roku 1845 do Nového Jičína. Jeho cesta vedla 3. října ráno arcivévoda z Těšína, kdy se odebral do Frýdku. V Bašce, kde se nacházely arcivévodské železárny, byly na impozantním čestném oblouku postaveny stovky horníků s hudbou a arcivévodu vítal tamní arcivévodský kamerální ředitel v čele všech hutních úředníků. Ve Frýdlantu na hranici Přerovského kraje byl již očekáván přerovským krajským hejtmanem. Zde si prohlédl tamní železárnu, náležející olomouckému arcibiskupovi. Ve Frenštátu pod Radhoštěm byl přivítán magistrátem, nastoupeným u triumfální brány a na hranicích panství Valašské Meziříčí, kde se nacházela rovněž triumfální brána, byl očekáván vrchním ředitelem panství Josefem Drobnikem. Na cestě z Rožnova do Valašského Meziříčí byl arcivévoda na všech místech uctivě pozdravován duchovenstvem, školní mládeží a obyvateli obcí, kteří stáli postaveni ve špalírech podél cesty. Ve Valašském Meziříčí přenocoval v zámku hraběte Kinského, na náměstí nastoupila jako čestná stráž kompanie pěšího pluku Schmerling, a to z batalionu, který byl posádkou v Novém Jičíně, a během oběda hrála městká hudba. Večer bylo slavnostně vyzdobené město osvětleno. Brzy ráno 4. října si arcivévoda prohlédl vrchnostenský dvůr u Valašského Meziříčí, který byl vybudován podle vzorných pravidel hospodářství a vyrazil směrem na Nový Jičín. Na hranici panství Valašské Meziříčí a potom na hranici mezi panstvími Starý Jičín a Nový Jičín byly postaveny čestné brány, při niž nejjasnějšího prince uctivě pozdravovali vrchnostenští úředníci, duchovenstvo, školní mládež a obyvatele obcí.

Cesta přivedla arcivévodu do Nového Jičína, kde 4. října 1845 navštívil továrnu bohatého soukenického podnikatele Karla Friedricha Döppera (1792 - 1864), aby se potěšil její moderností a věnoval pozornost všem částem její výroby. Podnikatelova sestra Marie Döpperová byla manželkou bohatého novojičínského krásnobarvíře Karla Leopolda Pfundhellera (1814 - 1890) a byla tak švagrovou Friedricha Emila Schindlera. Arcivévoda poté, co vykonal přehlídku nastoupeného batalionu pěšího pluku Schmerling, který nastoupil na náměstí a prohlédl si vystavené proslavené vozy, známé jako neutitscheinka, od továrního výrobce Brossmanna, pokračoval dále v cestě na Fulnek. Vlastně ještě "posvačil na vidličku" na náměstí v kavárně a hostinci U jelena. Hostinský Augustin Faschang (1787 - 1856) měl za manželku Karolinu Pfundhellerovou (1793 - 1862) a ta zase byla tetičkou Ernestiny Pfundhellerové (1816 - 1905), manželky Friedricha Emila Schindlera. A pokud byla "svačina na vidličku" po starém novojičínském způsobu, víme že to pak must být rohlík a sklenička slivovice...

Odpoledne 4. října 1845 projížděl arcivévoda František Karel, bratr císaře Fedinanda V.. Kunínem. Za tři roky se jeho syn František Josef měl stát novým rakouským císařem... Na své cestě Moravou a Slezskem byl pozdravován obyvateli zemí, majiteli panství, úředníky a vítalo jej bezpočet oblouků a česných bran. Nejinak tomu bylo u kostela v Kuníně, kde vyrostla velmi důmyslná a krásná čestná brána, sestavená z polního a zemědělského nářadí, ze všech druhů obilí, zeleniny a ovoce. Jeho císařská a královská Výsost byla uvítána majitelem panstvím, duchovenstvem a úředníky. Podoba triumfálního oblouku byla zaznamenána na kresbě novojičínského malíře Gustava Seiberta a majitel panství Friedrich Emil Schindler si nechal na památku události vytvořit také litografii. Jedna kolorovaná litografie se nacházela až do války také na zámku v Kuníně a dnes ji nalezneme ve sbírkách Ostravského muzea.

Pak už následovalo město Fulnek. Ve Fulneku, kde byla postavena také velmi vkusná brána, si arcivévoda prohlédl městský kostel, soukenickou továrnu Herzmansky, umístěnou v bývalém Knurrově paláci, Regnierovu strojní továrnu a velmi příznivě se vyjádřil o vnitřním zařízení a výrobcích. Na další cestě byl arcivévoda pozdraven na hranicích panství Odry a Hranice na Moravě u slavnostně vyzdobené pyramidy a o šesté hodině věčer měli příležitost arcivévodu spatřit již obyvatelé města Hranice. Před zámkem stála impozantní umělecky postavená triumfální brána a hudba pěšího pluku prince Emila zahrála státní hymnu, zde byl očekáván vrchnostenskými úředníky, u pyramidy pak židovskou obcí a na náměstí u pyramidy zdobené vlajkami také představiteli města. Nakonec u pošty, kde přenocoval a u níž jako čestná stráž nastoupila kompanie pěšího pluku "Kaiser", byl uctivě očekáván již všemi autoritami. Město bylo ozdobeno festony, draperiemi a květinami, všechna okna byla zdobena vlajkami a arcivévodu vítaly tisíce obyvatelů. Večer bylo město svátečně osvětleno a na jeho počest byl za doporovodu hudby pěšího pluku prince Emila vypraven pochodňový průvod.

Následující den 5. října se arcivévoda zúčastnil přehlídky 3. batalionu pěšího pluku "Kaiser", navštívil budovu krajského úřadu a odebral se ke svátečně vyzdobeným železničním viaduktům u města Hranice, kde byl očekáván řediteli a úředníky Severní dráhy. Arcivévoda si viadukty prohlédl a ředitelům a úředníkům vyslovil svou pochvalu za velkolepou stavbu. Odtud již odjel do údolí Teplic a svou pozornost věnoval tamní propasti, do které sestoupal se svým doprovodem až na její dno. Po obědě, kterého se účastnili šéfové civilních a vojenských úřadů, opustil Hranice a přes Lipník nad Bečvou se vydal do Kroměříže.

U císařského dvora působil ve spojitosti s arcivévodou Františkem Karlem také novojičínský rodák a lékař Dr. August Bielka. Speciálně se od 7. června 1872 věnoval arcivévodovi Františku Karlovi. Jeho největší podíl na péči o císařova otce byl na sklonku jeho života. Arcivévoda František Karel skonal 8. března roku 1878 ve 12 hodin 20 minut na rakovinu střev za asistence Dr. Bielky jako ošetřujícího lékaře. Dr. Bielka se podílel také na vykonání tradičního habsburského ritu, kdy byly srdce a vnitřní orgány vyňaty z těla. V letech 1637 až 1878 byly tělo, orgány a srdce zesnulých Habsburků pohřbívány odděleně, tělo v Kapucínské hrobce, srdce v augustiniánském kostele a vnitřnosti v dómu svatého Štěpána. Arcivévoda František Karel byl posledním členem rodu, kterému se dostalo tohoto obřadu. Následně po Františkově smrti byl 11. března 1878 Dr. Bielkovi císařem udělen Řád železné koruny III. třídy. Tehdy mu bylo padesát let. Tyto informace byly uvedeny také v novinách Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land v čísle 11 téhož roku a jedná se o první informaci o novojičínském rodákovi v regionálním tisku. V souvislosti s vyjádřením soustrasti a loajality byla do Vídně vyslána deputace v čele s tehdejším novojičínským starostou JUDr. Heinrichem Preisenhammerem  a okresním hejtmanem Johannem Ružičkou. Symbolicky dne 8. dubna 1878, přesně měsíc po skonu arcivévody Františka Karla, byl Dr. Bielka jako rytíř Řádu železné koruny III. třídy povýšen do šlechtického stavu s predikátem „von Karltreu“ – „z Karlovy věrnosti“ a byl mu udělen erb.

(RaP), (Jaroslav Zezulčík)

Aktualizováno: 4.12.2015 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2019

© 2019, Muzeum Novojičínska