Eugen von Albori

* 27.12.1838 (Kotor)
† 5.9.1915 (Vídeň)

voják
státní příslušnost Rakousko, Rakousko-Uhersko
povýšení do šlechtického stavu 1880
predikát von Albori
statky a panství
nejvyšší dosažená hodnost generál pěchoty
manželka

Eugen Ritter von Albori byl rakousko-uherský důstojník, generál pěchoty. Dne 23. srpna 1897 zavítal do Nového Jičína.

Eugen von Albori se narodil 27. prosince 1838 v dalmáckém Kotoru (Cattaro) do starobylé rodiny původem z Benátek. Jeho otec zde působil jako prezident zemského soudu. Eugen Albori absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a v září 1857 se stal podporučíkem pluku Tyrolských císařských myslivců. Dne 28. května 1859 byl povýšen do hodnosti poručíka. Se svým regimentem se zúčastnil vojenského tažení v severní Itálii a po Rakušany prohrané bitvě u Magenty v roce 1859 obdržel Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací. 

Po studiu na vojenské akademii byl povýšen do hodnosti nadporučíka u 18. batalionu polních myslivců a převelen do generálního štábu armády. Dne 23. srpna 1864 získal hodnost hejtmana 2. třídy a následně 4. května 1866 hejtmana 1. třídy. Během prusko-rakouské války v roce 1866 působil na postu v generálním štábu v dalmacijské Knině pod velením Eugena Philippoviche von Philippsberg. Jeho cesta zamířila v roce 1868 zpět do Tereziánské vojenské akademie, kde se stal instruktorem taktiky a dějin velení. V listopadu 1872 byl opět převelen jako major do generálního štábu 4. pěší divize dislokované v Brně. Následující rok v květnu byl ustanoven velitelem 32. batalionu polních myslivců v Mauer u Vídně, s nímž se zúčastnil přehlídky při světové výstavě roku 1876. Poté byl povýšen do hodnosti nadporučíka a převelen do generálního štábu v Terstu- V září 1876 byl pověřen vedením rakousko-uherské delegace, která se zúčastnila velkých prusko-saských manévrů.

Během okupace Bosny roku 1878 byl Eugen Albori jmenován do generálního štábu pěší divize č. 7 pod velením vévody Wilhelma Nicolause von Württemberg (* 20. Juli 1828 Carlsruhe (dnes Pokój) - † 6. 11. 1896 Merano). Zúčastnil se bitvy u Rogelje a Jaice. Po kapitulaci Livna byl povýšen 1. listopadu 1878 na plukovníka. Po skončení bojů byl 29. března 1880 (diplom 17. 7. 1906) Eugen Albori společně se svým bratrem velkoobchodníkem z Cattaro Johannem povýšen do stavu svobodných pánů.

V roce 1881 se Eugen von Albori zúčastnil velkých vojenských manévrů ve Francii a zároveň získal další vojenské pozice pod velením polního zbrojmistra Friedricha von Beck-Rzikowsky (* 21. 3. 1830 Freiburg im Breisgau - † 9. 2. 1920 Vídeň). Na této pozici prožil také velkou armádní reformu v osmdesátých letech 19. století. Za svou práci v říjnu 1884 jako velitel 72. pěšího pluku u Agramu a v generálním štábu obdržel od císaře Františka Josefa I. vyznamenání Signum Laudis. V březnu 1887 byl povýšen na generálmajora a obdržel velení 60. pěšího pluku. Roku 1889 při velení 15. pěšího pluku v Miskolci byl povýšen na polního podmaršálka. V květnu 1893 se stal velitelem 28. pěšího pluku v Laibachu a zúčastnil se s ním velkých vojenských manévrů u Güns. V této pozici doprovázel rumunského krále při jeho návštěvě Rakouska-Uherska. V roce 1894 mu byl udělen titul tajný rada a v  červnu 1895 se stal majitelem 89. pěšího pluku. Později přešel na post zástupce vojenského velitele Vídně. Z tohoto postu byl v září 1894 převelen jako velicí generál 1. armádního sboru v Krakově. Dne 25. října 1897 obdržel Eugen von Albori hodnost polního zbrojmistra. Téhož roku 23. srpna 1897 navštívil město Nový Jičín.

Dne 3. prosince 1903 byl Eugen von Albori převelen na post velitele 15. armádního sboru v Sarajevu, čímž se automaticky stal politickou hlavou Bosny a Hercegoviny. Protože neměl vlastní děti, rozhodl se Eugen von Albori předatsvůj titul a šlechtický erb bratru Johannovi, který v té době působil jako obchodník a podnikatel v Terstu. V červnu 1907 byl Eugen povýšen do hodnosti generála pěchoty a inspektora armádních jednotek. Dne 1. září 1907 obdržel Eugen von Albori za věrnou padesátiletou službu v armádě Vojenský záslužný kříž s brilianty. Toto vyznamenání obdržel v letech 1848 - 1918 pouze 23 osob.

V dubnu 1910 odešel generál pěchoty Eugen von Albori do penze. Bylo mu 72 let. Závěr svého života prožil ve Vídni, kde se stal členem Společnosti bílého kříže. Zde v průběhu první světové války 5. září 1915 umírá.

Řády a vyznamenání:
Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací (1859)
Řád sv. Stanislava 3. třídy - komandérský kříž
Řád červeného orla 2. třídy 
Důstojnický kříž řádu lva a slunce
Rytířský řád sv. Mauricia a Lazara 
Řád Takova 2. třídy (1876)
Komandérský kříž řádu Danila I. za nezávislost (1876)
Rytířský kříž řádu Leopoldova s válečnou dekorací (1878)
Řád železné koruny 2. třídy (1880)
Důstojnický kříž řádu čestné legie
Komandérský kříž řádu Albrechta Medvěda 2. třídy (1883)
Bronzová vojenská záslužná medaile „Signum Laudis“ (1890)
Velkokříž řádu rumunské koruny 
Řád železné koruny 1. třídy (1898)
Velkokříž řádu Leopoldova s válečnou dekorací (1903)
Velkokříž řádu Fridrichova (1897)
Velkokříž řádu červeného orla (1902)
Velkokříž řádu Württembergské koruny (1903)
Brilianty k velkokříži červeného orla (1903)
Osmanský řád 1. třídy (1905)
Vojenský záslužný kříž s brilianty (1907)

Literatura:
Albori Eugen Frh. von. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1957, s. 12.

Internetový odkaz:
Wikipedie

(RaP)

Aktualizováno: 25.3.2018 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2018

© 2018, Muzeum Novojičínska