Ernst Gideon von Loudon (Laudon)

* 13.2.1717 (Totzen)
† 14.7.1790 (Nový Jičín)

generalissimus, voják
státní příslušnost Rakousko
nejvyšší dosažená hodnost generalissimus
povýšení do šlechtického stavu 1759
predikát svobodný pán von Loudon
statky a panství

Ernst Gideon svobodný pán von Loudon byl slavný rakouský vojevůdce, válečník proti Prusům a Turkům Zemřel v roce 1790 na náměstí v Novém Jičíně.

Původem rodák z Livonska vstoupil v mládí do carské ruské armády a bojoval proti Polsku a Turkům. Z důvodu nespokojenosti s poměry v carské armádě usiloval o vstup do armády pruské, ale nebylo mu vyhověno. Nato vstoupil do služeb rakouské armády a stal se členem pandurského pluku barona Trencka. V sedmileté válce se dostavily jeho první výsledky, když zvítězil nad pruskými vojsky v mnoha bitvách i drobných šarvátkách. Za své činy byl v roce 1759 povýšen do stavu svobodných pánů společně se svým bratrem Johannem Reinholdem, bratranci Carlem Gideonem (*7. 12. 1717 – †11. 3. 1777) a Otto Johannem. Nový šlechtický rod získal rovněž český inkolát a panství Bečváry. Stal se vojenským velitelem Moravy. Zúčastnil se války o bavorské dědictví. Své poklidné dny prožíval na panství a zámku Hadersdorf u Vídně. Velkou vlnu jeho dalších úspěchů zahájila válka s Tureckem, kdy dobyl část Bosny a Srbska.

Kvůli dalšímu hrozícímu konfliktu s Pruskem jej císař Josef II. pověřil velením armády na Moravě a jeho štáb byl soustředěn do Nového Jičína.

Generalissimus Laudon navštívil Nový Jičín v roce 1790 celkem dvakrát. Poprvé to bylo již v květnu 1790 při své první cestě na Moravu, kdy si s novojičínskými zasoutěžil ve střelbě. Podruhé navštívil generalissimus Loudon město Nový Jičín při příležitosti prohlídky slezských hranic v červnu a červenci 1790. Při této druhé návštěvě Nového Jičína jej ovšem 8. července postihl velký záchvat třesavky a byl nucen ulehnout do postele hostince na náměstí. O jeho zdraví se v Novém Jičíně staral dr. Valentin Geopferth. Generalissimus Loudon svou závěť diktoval plukovníku Carlu Orlandimu a jako svědkové jsou podepsáni maršál Josef Maria hrabě Colloredo-Mels und Wallsee a František hrabě Chorinský. Den poté nadiktoval poslední dopis Leopoldu II. a pozdravil ústy polního zbrojmistra Colloreda rakouskou armádu. Avšak 12. července propukl zápal plic naplno. Toho dne k němu dorazila i nejbližší rodina. Tentýž den pozdravil novojičínské obyvatele, o kterých se doslechl, že se za něj modlí. Následující den celý v klidném stavu prospal a další den, 14. července ráno poznal, že se blíží smrt. Poslední slova, jež pronesl, když ho chtěl jeden z přítomných povzbudit, dle dochovaných pramenů byla:
Ach, nemějte mě za takového slabocha a nedělejte ze mne prosťáčka!

Poté dne 14. července 1790 velký generalissimus v Novém Jičíně umírá. Den nato byly jeho ostatky slavnostně převezeny do vídeňského Hadersdorfu.

Loudonova knihovna včetně bitevních plánů je dnes uchovávána na zámku v Novém Jičíně.

Dosažené hodnosti - Carská armáda:
1737 – poručík
1739 – opustil řady carské armády

Dosažené hodnosti - Rakouská armáda:
1. května 1744 – vstup do rakouské armády, velitel setniny
1. května 1746 – major
20. dubna 1753 – podplukovník
17. března 1757 – plukovník
25. srpna 1757 – generálmajor (Generalfeldwachtmeister)
25. července 1758 – polní podmaršálek
listopad 1759 – polní zbrojmistr (Feldzeugmeister, to znamená generál dělostřelectva) a velící generál v českých zemích
13. listopadu 1769 – velící generál
26. února 1778 – polní maršál (Generalfeldmarschall, zkráceně Feldmarschall)
20. leden 1790 – generalissimus

Vyznamenání
7. března 1758 – rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
5. prosince 1758 – velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie
5. března 1759 – povýšen do panského stavu; zisk panství Bečvárky
listopad 1761 – první rytíř Marie Terezie
říjen 1789 – velkokříž tereziánského řádu s briliantovou hvězdou

ZPRÁVA O SMRTI LAUDONA
Dnes je tomu 227 let od úmrtí maršála Gideona-Ernsta Laudona. Fotografie: 1. Úmrtí maršála Gideona-Ernsta Laudona v Novém Jičíně (MNJ). - 2. Záznam o úmrtí v matrice města Nového Jičína - 3. Maršálův hrob v Hadersdorfu - 4. Josef Dittmann von Traubenburg.
„Nanejvýš smutný případ se odehrál v samotném Novém Jičíně.“ Tak psal po letech novojičínskému magistrátu brněnský apelační rada Josef Dittmann von Traubenburg. Zemřel zde největší rakouský vojevůdce, a to pouze proto, že zde nebyl po ruce příslušný chirurgický nástroj. Poslalo se pro něj do olomouckého vojenského špitálu, kurýr přišel ale o tři hodiny později. Mezitím hrdina za mučivých bolestí zemřel. Tento případ mu vyprávěl jeden lékař, který jej tentokráte ošetřoval, a ujistil ho: kdyby byl nástroj po ruce, Laudon by jistě žil.
Poslední tažení generála
„Bude vojna s Prajzem,“ říkali si obyvatelé Nového Jičína a okolí. Ve městě se od května usadil hlavní štáb rakouské armády a celé okolí bylo plné vojska. Psal se rok 1790. Armáda čeká netrpělivě na svého vrchního velitele. Ve druhé polovině června vyráží odpočinutý, ale již stařičký válečník z Vídně na Moravu. Měl toho za sebou již dost. Ještě před dvěma lety se ale na něj takřka zapomnělo. Žil si poklidně životem soukromníka na svém zámku Hadersdorf u Vídně, pak však přišla prosba císaře: „Můj milý Laudone, vraťte se, prosím, k armádě, armáda vás potřebuje.“ Nebyla to vlastně vůle císaře, návrat zkušeného válečníka si vynutili vojáci. Vojensky diletizující panovník, který se postavil do čela armád, šel ve vojně s Turkem od porážky k porážce. Po příjezdu Laudona pak následovalo jedno vítězství za druhým a na konci stál Bělehrad. Dobytí této pevnosti mu přineslo tu nejvyšší možnou vojenskou hodnost – generalissima (Marschall en chef) a také pověst nesmrtelnosti. Lidé jej oslavovali jako druhého prince Evžena Savojského.
Když odjížděl na Moravu, žertem prý utrousil: kdysi mu vítr zavál klobouk do Slezska, nyní si pro něj dojede s armádou. Narážel tu na nevyřízené účty s pruským králem Bedřichem. Stařičký hrdina v mládí s „Fricem“ vyhrál nejednu velkou bitvu a král se jej právem obával. Vypráví se, že během setkání pruského krále s císařem Josefem II. v Uničově roku 1770 se konal slavnostní oběd. Laudon měl zasednout s císařem na protější stranu stolu. Pruský král však tehdy údajně prohlásil: „Milý Laudone, sedněte si, prosím, vedle mne. Zde vás vidím raději než proti sobě.“ Bitvy rakouský generál vyhrával, válku však vyhrát nedokázal. Bedřich uloupil České koruně Slezsko, válka měla tedy být o tom… Měla.
Za vojenské inspekce opevnění u Hradce a Jakubčovic Laudon náhle onemocněl. Podle některých zpráv jej bolesti přepadly během oběda u knížete Lichnowského na zámku v Hradci nad Moravicí. 28. června musel být v kočáře převezen do Nového Jičína. Onemocněl vážně horečnatou nemocí, 5. července se mu však udělalo lépe a vyjel si dokonce s koněm do okolí. Z radosti nad uzdravením přijal kmotrovství novorozeného syna majitele domu, ve kterém se ubytoval. Hrdě a se všemi tituly se podepsal do novojičínské křestní matriky, to však ještě netušil, že se totéž jméno s tituly zanedlouho ocitne ve zcela jiné matrice, matrice úmrtní.
Na úmrtním loži
O tři dny později se bolesti obnovily. Horečky, střevní bolesti a otoky na břiše. Laudon musel opět ulehnout. Péči o něj převzal jeho osobní lékař Dr. Valentin Göpfert, stav nemocného se však rychle zhoršoval. Učinil svou poslední vůli, kterou podepsali polní maršál Josef Colloredo a hrabě František Chorynský. Pozdější životopisci nám zanechali řadu patetických slov, která měl pronést před smrtí. Řada z nich náleží do říše snů. Vlažný katolík, kterým se stal pod vlivem manželky a kariéry, určitě nebyl oním ideálním občanem v duchu církevních předpisů. Přesto prý poděkoval také Novojičínským, které slyšel modlit se za jeho duši. Maršála Colloreda pověřil, aby jeho úmrtí oznámil armádě. Ten jeho přání vyplnil o týden později, kdy všem důstojníkům až po posledního vojáka předal vojevůdcovo poděkování, za všechna nebezpečí a válečné útrapy, která s ním sdíleli. Prostou lidskou vzpomínku na svého přítele zanechal polní maršál Charles princ de Ligny. Voják asi omylem, spíše osvícenec a literát. A také velký a proslulý milovník žen. Růžový princ, jak se mu také říkalo (to podle růžového vyložení kabátců vojáků jeho pluku) svého přítele přežije o dlouhých 14 let. Zemře během vídeňského kongresu, když na hradbách v lehkém plášti a dešti čeká na svou milou a nachladí se…. Stačil však ještě prohlásit památečnou větu: „kongres tančí, ale nehýbá se z místa….“ Den před úmrtím navštívil svého vojenského druha v jeho pokoji. Laudon chtěl s Belgičanem prohovořit a řekl mu: „Je suis terrible“ (jsem špatný). To ale určitě nechtěl říci. Laudonova francouzština nikdy nebyla dobrá, to mu také uzavíralo přístup do nejvyšší společnosti u dvora. Chtěl nejspíše říci, že hrozně trpí („souffrait terriblement“). Princ se chtěl vrhnout k maršálově ruce, aby ji políbil, dříve než zemře, v té chvíli však omdlel a museli jej vynést z pokoje.
Následujícího dne 14. července jej chtěl potěšit ještě jeden z přátel, Laudon však odvětil: „Ach nemějte mě za tak slabého a nebalamuťte mne !“ To byla jeho poslední slova a kolem sedmé hodiny večer hrdina naposledy vydechl. V úmrtním pokoji pak byl vystaven oblečen do maršálské uniformy s řádovou stuhou, botami a ostruhami a kordem po boku, vedle něj ležela maršálská hůl, klobouk a rukavice. V tomto oblečení byl uložen do rakve z jedlového dřeva a tato schrána pak umístěna ještě do jedné rakve z dubového dřeva. Dalšího dne vyrazil z Nového Jičína do Vídně smuteční průvod. Dvojitá rakev s vojevůdcem na vojenském voze, doprovázená jeho mladým synovcem Alexandrem. Císař měl ve Vídni tehdy prohlásit: „Raději bych ztratil rozhodující bitvu než tohoto velkého válečníka !“ Z Vídně putuje tělo zvěčnělého na jeho nedaleký zámek Hadersdorf a je pochováno v zámeckém parku do prostého hrobu. O rok později na tomto místě vyroste nádherný náhrobek, vytvořený slavným sochařem Antonem Zaunerem.
Dům, kde legendární maršál zemřel, vstoupil rovněž do dějin. O deset let později navštívil Nový Jičín další slavný maršál Suvorov, ubytoval se v budově dědičné pošty na náměstí, neopomenul však navštívit také Laudonův úmrtní dům. Hraběti rostopčinovi pak do Petrohradu napsal: „Navštívil jsem místo, kde zemřel Laudon. Prolil jsem nad ním slzy. Je to lidský osud….“
Diagnóza
Do úmrtní matriky napsal patřičný zápis novojičínský děkan Wenzel Mund. Pro údaje o zemřelém mohl použít Laudonův podpis v křestní matrice. Do kolonky příčina úmrtí vepsal: zápal střev. To byla rovněž oficiální diagnóza úmrtí. Teprve v roce 1804 rozjitřil mysl Novojičínských svým dopisem Josef Dittmann von Traubenburg. Stín viny padal i na město. Obavy však byly zbytečné. Kolem smrti totiž bylo záhad několik. Brzy po ní vypukl učený lékařský spor. Téma: ošetření maršála a chyby, které byly při tom udělány. Diskuse mezi vydavatelem deníku Dr. Göpfertem, který maršála ošetřoval, a jeho kritikem Johannem Hartenkeilem však nebyla v žádném případě vedena přísně vědecky. Nechyběly zde slovní útoky a invektivy. Chybějící chirurgický nástroj byl proti ostrosti sporu jen maličkostí.
Jasno učinil až po roce 1955 výzkum rakouských badatelů. Na základě příznaků konstatovali, že maršál trpěl na zvětšení prostaty. Vědění o urologických nemocech však bylo tehdy v počátcích. Jelikož obě strany nezpochybňovaly diagnózu zápalu střev, mýlily se obě dvě. Závěr je následující: Laudona zachránit nemohli. Doktor Göpfert dělal, co mohl, bylo to ale zbytečné. A co Novojičínští? Z obavy, že jim bude vyčítáno maršálkovo úmrtí, vystavěli v městě novou nemocnici.

Odkazy:

Rodná matrika https://raduraksti.arhivi.lv/objects/1:4:11:2055:2418:20764

Úmrtní matrika http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=be8710b0-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=bb32a9839b3340768b8fa37bc25508ab

Literatura:
Bělina, Pavel: Generál Laudon. Život ve službách Marie Terezie a Josefa II. Praha 1993. 21
Bělina, Pavel - Romaňák, Andrej - Andrle, Petr: Olomouc - Domašov 1758. Praha 1998.
Pernes, Jiří - Fučík, Josef - Havel, Petr a kol.: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha 2003.
Stellner, František. Sedmiletá válka v Evropě. Praha 2000
Valeš, Eduard: Generál Laudon jede skrz vesnici. In: Živá historie. Květen 2010.

Zahraniční literatura:
Matthias Bernath [Hg.]: Biographisches Lexikon zur Geschichte Südosteuropas. 4 Bände. München: Oldenbourg 1974-1981 (*13.02.1717, auch Meyer-Lexikon)
Richard Bamberger / Franz Maier-Bruck: Österreich-Lexikon in zwei Bänden. Wien: Österreichischer Bundesverlag / Wien [u.a.]: Jugend & Volk 1966 (* 10.10.1716)
Erwin Heinzel: Lexikon historischer Ereignisse und Personen in Kunst, Literatur und Musik. Wien: Hollink 1956, S. 414 f.
Friedrich Winterholler: Loudon. Wanderer und General. Roman. Leipzig: Staackmann 1934
Franz Pesendorfer: Feldmarschall Loudon. Der Sieg und sein Preis. Wien: Österreichischer Bundesverlag 1989
Eberhard Kessel: Beiträge zu Loudons Lebensgeschichte. In: Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung 54 (1942), S. 227 ff.
Karl Buchberger [Hg.]: Briefe Louson's. Beiträge zur Charakteristik Loudon's und die Geschichte des Siebenjährigen Krieges. Wien: Gerold 1972 (Archiv für österreichische Geschichte, 48), S. 377-420
Johannes Kunisch: Feldmarschall Loudon. Jugend und erste Kriegsdienste. Wien / Graz [u.a.]: Böhlau 1973 (Archiv für österreichische Geschichte, 128,3)
Johannes Kunisch: Feldmarschall Loudon oder das Soldatenglück. In: Historische Zeitschrift 236 (1983), S. 49-72
Johannes Kunisch: Loudon und der Kleine Krieg: Kalkulierbar oder ein "Hazardspiel?". In: Die Presse, 14./15.07.1990, S. X
Marlene Jantsch / Sepp Rummelhardt: Die Todeskrankheit des Feldmarschalls Gideon Ernst Freiherr von Loudon. In: Wiener klinische Wochenschrift 30 (1955), S. 547-549
Sylvia M. Patsch: Der Sieg und sein Preis. Vor 200 Jahren starb Feldmarschall Loudon, einsamer Herr über Leben und Tod. In: Wiener Zeitung, Essay, 02.02.1990, S. 4
Volksblatt Magazin, 27.07.1990, S. 6.

Internetové zdroje:
Zpravodaj obce Bernartice nad Odrou

(RaP, Jaroslav Zezulčík)

 

Aktualizováno: 14.7.2020 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2021

© 2021, Muzeum Novojičínska