Emanuel Šrámek

* 2.5.1910 (Žinkovy)
† 24.7.1992 (Žinkovy)

voják

nejvyšší dosažená hodnost	Generálmajor
manželka	Joan White

Generálmajor. Ing. Emanuel Šrámek byl armádní důstojník, jeden z hlavních aktérů "drsného" odsunu obyvatel města Nového Jičína v roce 1945.

Emanuel Šrámek, který měl hlavní podíl na odsunu německého obyvatelstva z Nového Jičína v roce 1945, se narodil v roce 1910 v Žinkovech na Plzeňsku. V roce 1930 nastoupil základní službu u 35. československého pěšího pluku Foligno, absolvoval školu pro důstojníky v záloze a později i Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Voják Emanuel Šrámek sloužil ve velitelských funkcích u hraničářského pluku v osádce pohraničního opevnění, kam byly vybíráni jen národnostně spolehliví vojáci. Po září 1938 odešel přes Polsko do Francie a do Velké Británie, kde zastával u československé obrněné brigády funkci velitele tankové čety. Zde se jeho manželkou 31. 10. 1942 v Chelfordu, hrabství Cheshire stala Joan, rozená White. Později byl převelen do Sovětského svazu, kde u tankové brigády velel 3. tankovému praporu. Vojáci jeho praporu vstoupili jako první československá zahraniční jednotka u Ostravy na území dnešní České republiky. Po válce zastával Emanuel Šrámek v hodnosti majora vyšší velitelské i štábní funkce, v letech 1947 – 1948 byl převelen zpět k 35. pěšímu pluku v Plzni. Počátkem padesátých let 20. století byl z československé armády vyhozen, naštěstí unikl perzekuci a věznění. Své plné rehabilitace se dožil až po roce 1990, kdy byl povýšen do hodnosti generálmajora. Zemřel ve svém rodišti v roce 1992.

"Drsný" odsun 1945
Situace novojičínského obyvatelstva v prvních týdnech po ukončení druhé světové války v Evropě byla zoufalá. Jak původní české obyvatelstvo, tak německé bylo vystaveno přívalu nových příchozích z vnitrozemí, kteří začali obsazovat vedoucí posty v městské a okresní samosprávě. Pozice vedoucích představitelů se měnily takřka ze dne na den. Na plakátovacích plochách visely omezující vyhlášky a město se v nocích stalo rejdištěm nájezdníků z blízkých obcí a vesnic. Velká škoda byla způsobena v domech a vilách novojičínských podnikatelů, které byly drancovány a jejichž movitý majetek byl převážen kolonami vozů neznámo kam. Od 17. května 1945 se vojenské správy ujímá 5. rota 15. pěšího pluku pod velením kapitána Roberta Rašky. Dne 5. června 1945 se ve městě zřídila stanice Národní bezpečnostní stráže, pozdějšího Sboru národní bezpečnosti, které velel Viktor Bok. Ve městě působila také národní stráž a v okolních obcích národní gardy. Již 20. června 1945 bylo vyhlášeno, že všichni němečtí muži od 10 do 60 let se musí následující den o čtvrté hodině ranní dostavit na náměstí. Každý si měl s sebou vzít potraviny na dva dny, přikrývku, jídelní misku, příbor, prádlo a čisticí prostředky. Vše řídil poručík Josef Volný společně s příslušníky Národní bezpečnostní stráže. Dostavilo se celkem 276 “mužů“ od 10 do 60 let, z nichž 175 dospělých a 75 chlapců bylo odvedeno do internačního tábora. To byl ale teprve začátek. Příslušníci 1. československé samostatné tankové brigády sepsali v té době ostrou petici, která kritizovala liknavost Nového Jičína k odsunu Němců. Na tomto základě byl 2. července 1945 vydán příkaz velitele Národní bezpečnostní stráže v Moravské Ostravě kapitána Vladimíra Sedláře, na jehož základě mělo být započato s deportací novojičínských Němců. Zároveň byly připravovány železniční transporty pro pět tisíc osob. Vyhláška Městského národního výboru Nový Jičín upřesnila, které osoby mají být internovány. Vše bylo nakonec provedeno a část žen byla 3. července 1945 internována v bývalých československých vojenských kasárnách na dnešní Suvorovově ulici a muži v táboře na Skalkách. Následujícího dne 4. července 1945 v 18 hodin přijel z Ostravy osobně major Emanuel Šrámek, který se dostavil na společnou schůzi okresního a místního národního výboru, a to včetně bezpečnostních jednotek, kde oznámil provedení rozkazu k odsunu. Písemný rozkaz předal novému předsedovi okresního národního výboru Aloisi Kumpolcovi. K zajištění odsunu obdržel písemný rozkaz kapitán Robert Raška společně s 236 podřízenými muži, které doplnila uniformovaná i neuniformovaná policie, vojáci 1. československé tankové brigády z Moravské Ostravy a další milice. V průběhu celého večera a v noci bylo německé obyvatelstvo Nového Jičína vyzýváno projíždějícím rozhlasovým vozem, aby se o půlnoci shromáždili na ulici před svými domy a vzali s sebou věci podle vyhlášky národního výboru, která byla vyvěšena. Všichni byli do třetí hodiny ranní shromáždění na novojičínském náměstí, kde odevzdali klíče od svých bytů a domů včetně cenností, osobních dokladů a peněz. Velká část z toho se nakonec „ztratila“. Osoby byly rozděleny na osmisetčlenné skupiny a s výjimkou vyřazených byli posláni pěšky do železniční stanice Suchdolu nad Odrou. Na 1300 osob bylo přepraveno z důvodu neschopnosti pochodu třemi transporty z novojičínského vlakového nádraží. Zde byla připravena vlaková souprava, která po namátkovém ohledání v 11.30 hodin odvezla všech 3446 osob v šedesáti otevřených vagónech. Konečnou stanicí na území Československé republiky byla stanice Děčín. V těchto dvou dnech spáchali další lidé sebevraždy.

Vzdělání Emanuela Šrámka:
Obecná škola v Žinkovech, 1915 – 1921
Reálné gymnázium v Plzni, 1921 – 1922
První státní reálné gymnázium v Praze, 1922 – 1930
Škola pro důstojníky pěchoty v Klatovech, 1930 – 1931 (v hodnostech svobodník, desátník)
Vojenská akademie v Hranicích na Moravě, 1931 – 1933 (v hodnostech četař aspirant až poručík pěchoty)
Vysoká škola válečná v Praze, 1. 10. 1946 – 31. 8. 1947 (v hodnostech major až podplukovník pěchoty)

Armádní působení Emanuela Šrámka:
1930  35. pěší pluk v Plzni, v hodnosti vojín
1930 – 1931   Škola pro důstojníky pěchoty u 2. divize v Klatovech, v hodnostech svobodník, desátník
1931 – 1933  Vojenská akademie v Hranicích na Moravě, v hodnostech četař aspirant až podporučík pěchoty
1933 – 1935   2. Horský prapor, Dolní Kubín, velitel 2. roty,
1935       II. Horský pluk, 4. rota, Turčianský sv. Martin
01. 09. 1936     Strážní prapor II:, 4. hraničního pluku v Háji u Opavy v hodnosti poručíka pěchoty
1937 – 25. 12. 1938  Strážní prapor II: ženijního skupinového velitelství v Háji u Opavy do 15. 03. 1939 4. Hraniční pluk, 1. prapor, 4. rota, Vlachovo a Štítník (Slezsko), v hodnosti poručíka pěchoty
15. 03. 1939   propuštěn na dovolenou z Československé armády (pobyt střídavě v Žinkovech a v Praze)
12. 06. 1939    odchod z Michálkovice Slezsku, pěšky přes protektorátní hranici do Krakova a do Bronovicv Polsku, do sběrného místa formujícího se československého odboje
počátkem léta 1939   Odjezd polskou lodí „Chrobry“ s ostatními příslušníky čsl. Armády v Polsku do Francie do st. Germain au Laye do dalšího sběrného stanoviště budoucích čl. jednotek v zahraničí
22. 08. 1939   po nepřijetí čsl. zahraničního vojska nutný vstup do cizinecké legie, po převozu čsl. vojáků do Alžírska k 1. pluku CL, 13. pluku senegalských střelců v hodnosti poručíka, v alžírské pevnosti Sidi bel Abess
02. 09. 1939   vyhlášena mobilizace Francie
03. 09. 1939   vyhlášena válka mezi Francií a Německem – otevřena možnost účasti čsl. zahraničního vojska ve francouzských jednotkách
07. 07. 1940   po pádu Francie převoz čsl. jednotek z Francie do Velké Británie, Liverpoolu (lodí Rod el Farag)
červenec 1940   prezentován u 1. pěšího pluku I. praporu 3. roty u čsl. zahraničních jednotek ve Velké Británii v Cholmondeley v hrabství Cheshire  v postavení velitele kulometné roty
25. 10. 1941   povýšen do hodnosti nadporučíka ve funkci zástupce velitele roty, výcvik jednotek probíhá v anglických obcích Leamington Spa a Lowestoft
07. 02. 1943      absolventem tankového kurzu v hodnosti nadporučíka u I. tankového praporu 1. roty čsl zahraniční jednotky v Dovecourtu
v první polovině roku 1944     absolvoval půlroční kurz velitelů těžkých tankových dílen v Bovingtonu při I. tankovém praporu čsl. jednotky ve Velké Británii
22. – 28. 1. 1945   přešel 1. tankový prapor 1. čsl. brigády spolu se 4. ukrajinským frontem přes jaslo, Gorlici, Zborov, Bardejov, Branisko a Prešov do Kežmaroku, po reorganizaci tankových jednotek se nově organizovaný III. Tankový prapor v čsl. samostatné tankové brigádě v SSSR přesunul za 14 dnů ze slovenského Kežmaroku do jižního Polska, do horního Slezska
24. – 26. 03. 1945    z Polska se po ose Zorau,  Lososu, Šeroka ocitla tanková brigáda spolu se 4. ukrajinským frontem, podporovaná čsl. leteckou divizí, na 10 kmod čsl. hranice
v bojích působil v postavení velitele automatčíků v hodnosti kapitána
18. 08. 1944   odvelen do čsl. jednotky ve Velké Británii k 1. čsl. sboru v SSSR do funkce velitele samostatného motorizovaného praporu automatčíků u 1. tankové brigády v hodnosti kapitána pěchoty
Cesta na východní frontu byla s ohledem na válečnou geopolitickou situaci značně komplikovaná. Nejprve v konvoji lodí z Liverpoolu do Alexandrie v Egyptě, poté po souši do Káhiry, Haify a iráckého Bagdádu. Odtud do perského Teheránu, ze kterého vedla poslední etapa do sovětského Baku.
14. 11. 1944   přidělen k 1. československému sboru v SSSR, k 1. čsl. samostatné tankové brigádě na sovětsko – německé frontě účastníkem tažení na řece Ondavě v Karpatech, ve velitelské funkci se zúčastnil dobytí Nižního Komárníku a Bodružalu.
V bojích jednotka jím vedená přišla o všechny tanky. Stav výzbroje a posádek byl doplněn do dvou měsíců. Již kompletně dozbrojená jednotka se zúčastnila osvobození prvního města Československé republiky Stropkova na východním Slovensku.
21. 04. – 10. 05. 1945   byl účastníkem bojů a osvobození Opavy, Moravské Ostravy, kde jeho jednotka respektive jeho tanky byli prvními osvoboditeli města (30. 04. 1945), dále Bolatic na Opavě, již v hodnosti majora pěchoty a v postavení zástupce velitele čsl. brigády, ostravské a pražské operace Rudé armády. Osvobození přinesl Velkému Polomu, Čavisovu, Zábřehu (26. 04. 1945), kromě Ostravy, Fulneku a Olomouci (30. 04. 1945). Stal se účastníkem osvobozovacího tažení Poličkou, Čáslaví, Kutnou Horou až do Prahy (01. 10. 5. 1945). Pro období srpna a září 1945 vykonával funkci velitele 1. tankové brigády Československé armády v osvobozené vlasti, v hodnosti majora pěchoty.
Od září 1945 do září 1946  byl velitelem tankové brigády ve Vysokém Mýtě
Od 01. 10. 1946 do 31. 07. 1947  působil jako vojenský pedagoga vysoké škole válečné pro tanková vojska v Praze, v oboru vojenské taktiky, v hodnosti majora
Od 01. 09. 1947 do 30. 08. 1948   po převelení působil u 35. pěšího pluku na velitelství II. pěší divize v postavení přednosty 4. oddělení štábu
K 31. 08. 1948   zařazen do prahy na Vysokou školu jako profesor stolice tankového vojska, povýšen do hodnosti podplukovníka
K 01. 09. 1948 zařazen do skupiny důstojníků generálního štábu, povýšen do hodnosti plukovníka, kde setrval v zařazení do roku 1951
V roce 1951  absolventem generálského kurzu a dalších kurzů, starším profesorem tankových vojsk Vysokého učiliště v Praze
Po absolvování kurzů do 15. 12. 1952 náčelníkem vyšší školy důstojníků tankového vojska při Generálním štábu Československé armády
K 31. 12. 1952   propuštěn z Československé armády, spolu s dalšími bojovníky za svobodu vlasti v letech 1939 – 1945 bojujících mj. na západních frontách v jednotkách demokratických států

Internetové odkazy:
Městsys Žinkovy

(RaP)

Aktualizováno: 24.8.2016 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.