Edmund Wilhelm Braun

* 23.1.1870 (Epfenbach)
† 23.9.1957 (Norimberk)

historik, muzejník

státní příslušnost	Rakousko-Uhersko, ČSR, NSR

Edmund Wilhelm Braun byl historik umění, ředitel Slezského zemského muzea, profesor dějin umění na německé univerzitě v Praze, předseda Sdružení německých muzeí v ČSR, zakladatel a redaktor odborných časopisů, konzervátor památkové péče pro Slezsko.

Pocházel z učitelské rodiny Braunů z obce Epfenbachu ležící poblíž univerzitního města Heidelberku na severu Badenska. Po základní škole navštěvované ve Weinheimu absolvoval gymnázium ve Freiburku, kam se jeho rodiče přestěhovali. V novém domovském městě zahájil vysokoškolské studium archeologie a a dějin umění, ale později přestoupil na slovutnější univerzitu v Heidelberku, kde také byl v r. 1895 promován na doktora filosofie. Po skončení studia nastoupil v Germánském národním muzeu v Norimberku a věnoval se tam uměleckohistorickým a numizmatickým sbírkám.
 
Na návrh poslance Slezského zemského sněmu a říšské rady Maxe Mengera zřídila obchodní a živnostenská komora v r. 1882 v Opavě uměleckoprůmyslové muzeum, pro které nechala postavit výstavní muzejní budovu (1895). A právě ředitelem tohoto muzea, jehož největším mecenášem byl Jan II. kníže Lichtenštejn, se stal v r. 1897 E. W. Braun a ve vedoucí funkci setrval až do svého penzionování v r. 1935. Projevil se jako výborný znalec evropského gotického, renesančního i barokního umění a dobré kontakty s tehdejšími slezskými, rakouskými a německými znalci umění uplatnil při formování sbírkového fondu muzea a své literární činnosti. V l. 1909 - 1933 redigoval opavský historický časopis Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens, založil a řídil umělecko-historický časopis Belvedere, napsal přes 300 studií, zpráv a referátů do domácích i zahraničních časopisů. Od r. 1898 působil jako konservátor Centrální komise pro památkovou péči ve Vídni, v r. 1900 se stal členem mezinárodního svazu muzeí a v r. 1911 členem rakouského památkového úřadu. Arcivévodovi Ferdinandovi d´Este dělal poradce při nákupu uměleckých děl ve Španělsku a Rusku, v l. 1932 - 1934 přednášel dějiny umění na německé univerzitě v Praze, řídil sdružení německých muzeí, v r. 1908 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa, v r. 1915 obdržel kříž hessenského Filipova řádu.
 
V osobním životě však nebyl příliš šťastným. Do Opavy přišel jako rozvedený a v Opavě 4. 2. 1904 uzavřel druhý sňatek s členkou opavského evangelického sboru Elsou (* 2. 9. 1881), dcerou opavského advokáta Salomona Eubzschitze. Ani toto Braunovo manželství nemělo dlouhého trvání a již v r. 1911 přebýval sám v nájmu u Schenků na Nákladní ul. č. 31a. Třetím manželstvím s Elisabethou Zerhovou (x 5. 11. 1890) vyženil podíl na vile č. 38 na Rooseveltově ul. v Opavě-Kylešovském kopci a také se stal švagrem známého lékaře Aloise Materny. Již 2. 6. 1929 se ženil v Opavě se čtvrtou nevěstou, Elisabetou Charlottou, roz. Zlámalovou (* 15. +. 1902), která byla o 32 roků mladší. Toto poslední manželství bylo soudně rozvedeno 22. 4. 1936, po tolika pokusech zůstal sám a přitom bezdětný. Za války jej okupační úřady donutily k aktivní účasti, stál se muzejním komisařem Protektorátu Čechy a Morava, kde prokazoval korektnost vůči českému prostředí, a převzal řízení Slezského zemského muzea. V publikační činnosti se odmlčel na znamení nesouhlasu s nacisty. Po válce byl přesto odsunut do Norimberku, kde se ještě pustil do obnovy válkou zničeného Germánského národního muzea. Také tam založil Společnost přátel keramiky.

Dr. E. W. Braun byl členem komise, která v roce 1927 rozhodovala o výběru budoucího pomníku Johanna Gregora Mendla pro městský park v Novém Jičíně. Nakonec zvítězil projekt sochaře Josefa Obetha.

(PhDr. Josef Gebauer)

Internetový odkaz:
Opava

(RaP)

Aktualizováno: 21.6.2018 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.