Břetislav Janovský

* 30.10.1925 (Slušovice)
† 27.10.2011 (Nový Jičín)

výtvarník, pedagog

státní příslušnost	Československá republika, ČSSR, Česká republika
dílo

Břetislav Janovský byl výtvarník a pedagog. Narodil se 30. října 1925 ve Slušovicích a zemřel 27. října 2011 v Novém Jičíně.

Výtvarného vzdělání dosáhl na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde v letech 1945-50 studoval u známých v té době profesorů/malířů Boudy, Salcmana a Lidického.

Působil jako profesor výtvarné výchovy na vsetínském gymnasiu, na Pedagogickém institutu v Gottwaldově, Vysoké škole pedagogické v Olomouci a konečně do svých 61 let vyučoval na Pedagogické škole v Novém Jičíně výtvarnou výchovu a dějepis.

Mezi hlavní téma výtvarné práce patří úcta ke kráse ženy, hudba (jazz), valašská krajina a zážitky z cest po cizích zemích. Ke své tvorbě Břetislav Janovský používá olej, tiskařské barvy, pastel, uhel, temperové barvy, přičemž se uplatňuje struktura a práce s různými materiály.

Na skupinových a samostatných výstavách předváděl své kompozice naplněné vnějším i vnitřním dynamismem a svébytnou výtvarnou strukturou. Hlavním inspiračním pramenem jsou pohyb, rytmus, děj, a proto i lidská figura a její spirituální dimenze. Ženské tělo je stálou inspirací, výrazný příklon k linii, dynamická exprese.

O výtvarné práci Břetislava Janovského slovem:

Celoživotní soubor výtvarných prací Břetislava Janovského je nasycen nejvýraznějšími součástmi moderního světa: dynamikou pohybu, rytmem i melodií života, hmotou, barvami i světlem. Výtvarný problém naší doby, tj. problém reality, řeší malíř po svém - výběrem témat i jejich zpracováním. Výsledky jeho úsilí neopouštějí v zásadě smyslový kontakt se skutečností. V rovnováze racionálního i citového přístupu, veden kompasem citového vkusu, nezabývá se roztříštěnými vnějšími skutečnostmi, ale soustředěně naplňuje známou devizu, že "umění nenapodobuje to, co vidíme, ale učí nás vidět." Je zaujat především světem ženských figur a atmosférou světa hudby. Je si vědom toho, že vytěžit nové a neotřelé hodnoty ze skladby obrysů a objemů ženské figury, tolikrát v malířské tvorbě již zmapované, je možné také volbou nových nezvyklých úhlů pohledu, fixováním neobvyklých klidových i vypjatě pohybových situací, ale také kontrastem mnohdy vysoké struktury plátna a jeho hmoty. Vyhýbá se tím unylosti a naopak dosahuje silného dramatického účinku figurálních kompozic s důrazem na lieární melodii. Pozoruhodné jsou i další kompoziční a technické postupy, které autor ve své práci volí. Některé průsečíky linií a prolnutí ploch se odehrávají jakoby záměrně mimo formát obrazu. Vnímáme tedy výřez dynamického napětí, výsek pohybu, prostupující všechno hmotné kolem nás i v nás. Rámy Janovského obrazů přestávají být pak nepřekročitelnou hranicí světa reálného a jeho výtvarného přepisu. Novátorsky rozhoduje o zvolených materiálech a nástrojích. Lehkost, neuhasitelná svítivost, hutná pasta hmoty olejové nebo grafické barvy, aválené a nastříkané v plochách a liniích, se stávají adekvátními nositeli autorových záměrů. Celá výtvarná práce Břetislava Janovského je autentickou výpovědí nejednoduché tvůrčí osobnosti.

(RaP)

Aktualizováno: 26.11.2015 Tisk