Anton Schimak

* 1861 (Nové Sady)
† 1.10.1887 (Nový Jičín)

státní příslušnost Rakousko, Rakousko-Uhersko

Anton Schimak zvaný taky Antonín Šimák byl mnohonásobný vrah, popravený v roce 1887 v Novém Jičíně.

Antonín Schimak se narodil v obci Nové Sady u Oder. Vystudoval osm tříd základního vzdělání. Vyučil se soukenickému řemeslu, ale práce mu moc nevoněla. Již v mládí měl náklonnost ke krádežím, o čemž svědčí také jeho několikeré potrestání do dvacátého roku života. Dne 4. května 1881 byl za krádež odsouzen k těžkému šestiletému žaláři, který si odbyl ve věznici na Mírově. Po skončení trestu byl doprovodem odveden do své domovské obce - města Odry, kde 8. května 1887 mu byl starostou Juliem Gerlichem vydán uspořený obnos 6 zlatých a vydána pracovní knížka s napomenutím. Poté odjel Schimak se svým doprovodem do Opavy k vojenskému odvodu, kde byl 12. května 1887 odveden k devátému praporu zeměbraneckého regimentu. Na opavském hejtmanství mu byla vyplacena částka 25 zlatých jako úspory z mírovské věznice. I přes soukenické znalosti a vyučení se krejčím na Mírově, neměl Schimak o práci zájem. V Opavě koupil nejprve revolver ráže 12 mm a poté u obchodníka C. Dorazila další podobného kalibru. Z Opavy poté odjel do Svinova.

V pátek 13. května 1887 začalo Schimakovo řádění po severní Moravě loupežným přepadením fary ve Slezské Ostravě. Zde slovně zaútočil na kněze Jana Bittu, že chce peníze, a poté jej střelil do břicha. Služka s hospodyní začaly křičet, až lupič nakonec utekl. Farář Moravské Ostravy a konsistorialní rada Jan Bitta těžké zranění přežil a útočníka popsal jako muže malé postavy v černých šatech a bosého. Na faře měli v pokladně uložený finanční obnos osm tisíc zlatých, o nichž Schimak patrně věděl.

Následující den v sobotu 14. května 1887 přišla další zděšující zpráva o nalezené mrtvole Josefa Karnovského z Lubojat ve Slezsku, která se našla v lese mezi Novou Vsí a Zábřehem. Opět byla smrt způsobena střelnou zbraní. Jednalo se o podomka pana Hochstimma z hospody U zlatého kříže v Moravské Ostravě. Oběť byla zastřelena a oloupena. Ve zmíněném lese "Hulváky" tehdy odpočívali další tři dělníci vlečné dráhy, kteří jeho tělo po výstřelu nalezli

Následující týden v neděli byly objeveny nedaleko tohoto místa první vraždy další tři mrtvoly. Jednalo se o manžele Josefa a Anežku Magerovy a tesaře Ferdinanda Buroně. Při četnickém pátrání bylo zjištěno, že vrah použil revolver typu Lefaucheux ráže 10mm. Dále bylo zjištěno, že oba manželé Magerovi byli oloupeni o 75 zlatých, a Anežka Magerová byla v těhotenském stavu. Ferdinand Buroň údajně žádné peníze neměl. V Moravské Ostravě a širokém okolí vypukla panika, kterou přednosta okresního soudu Rudolf Kubíček vyřešil vysláním sto třiceti vojáků pěšího pluku č. 1 Kaiser Franz Josef dislokovaný v Opavě k ochraně města a okolí. Jeho velitelem byl tehdy plukovník Gustav von Hayd von und zu Haydegg.

Zatímco vojáci a společně s četníky prohledávali oblast Hulváky, Anton Schimak se objevil v Odrách. Starého domkáře Františka Valcla z Oder tehdy navštívil "neznámý" muž. Údajně mu podal bankovku v hodnotě deseti zlatých s prosbou o mléko. Stařík měl peníze schovány v kalendáři, a když vracel drobné, "neznámý" muž  - Anton Schimak ho revolverem střelil do hlavy, vzal peníze a utekl do nedalekého lesa.

Mezitím Schimak loupil na Šumpersku, v obci Rudolce, poté přešel do mohelnického okresu. Zde se 1. června 1887 ve dvě hodiny odpoledne pokusil přepadnout kočár správce mírovské věznice pana Axmanna se svou chotí, pětiletou dcerou a manželkou ředitele věznice paní Julií Bernhauerovou. zázrakem a díky pozornosti vozky Františka Rifflera přepadení a následné střelbě unikli. Schimak tentokráte po nějaký čas zůstal v lese, kde si jej však všimlo několik osob. Poté v noci  z 11. na 12. června spáchal Schimak další krádež v Odrách, kde odcizil u kupce Josefa Vladaře množství kapesních nožů, kolků a peněz.

Dne 7. června 1887 jel rolník Josef Haas z Polomi po silnici na jarmark do Valašského Meziříčí. Poblíž obce Lešná byl požádán sedmnáctiletým mladíkem - pekařským tovaryšem Antonínem Kazílkem o svezení. Antonín Kazílek pracoval naposledy u novojičínského pekaře Františka Rippera. Nedaleko cesty do Příluk se tento mladík odpojil od vozu, přičemž byl následován podivným mužem v pozadí. Vražedným nástrojem byl opět revolver ráže 12 mm a odcizeny byly osobní Kazílkovy doklady, které posloužily v následujících dnech Schimakovi, aby se za něj vydával. Kazílkovo tělo se našlo až 18. června 1887, když Anna Mičonková z Juřinky v oněch místech vraždy žala trávu.

O Schimakově řádění obsáhle referoval dobový tisk. V Ostravě mu lidé říkali Šimák, a toto jméno bylo současně nejhorší nadávkou. Hulváckému kopci se říkalo Šimákovec.

Následně vrah Schimak navštívil město Lipník nad Bečvou, kde se setkal se svým bývalým spoluvězněm Šubrtem.  Následně se vypravil do Lanškrouna, kde spáchal několik dalších krádeží. Po cestě nazpátek však pro něj spadla klec.

Již 26. června 1887 navečer obdrželo c. k. četnické velitelství v Moravské Červené Vodě zprávu, že v předchozích dnech bylo v Lanškrouně uskutečněno několik loupeží s pomocí střelné zbraně. V této souvislosti vyzval c. k. četnický závodčí pan František Frey všechny okolní hostinské, aby hlásili nově příchozí podezřelé osoby. Na druhý den po deváté hodině ráno tak provedla hostinská Anna Effenbergerová. Velitel četnické strážnice František Frey a četař Geissler se vydali do daného hostince, kde zastihli překvapeného návštěvníka. S nasazeným bodákem jej zpacifikovali a zajistili u něj podezřelé věci včetně dvou revolverů, předmětů oloupených nebo zabitých osob a navíc i seznamem zámožných občanů s adresami. Bylo mezi nimi uvedeno třináct farářů, dva hospodští, dvě pošty, dvě šachty, dva soudci, dva továrníci, starosta, směnárník, obchodníci a další.

U krajského soudu v Chrudimi byl rozpoznán dozorcem mírovské věznice Antonínem Faltínkem, včetně svědectví dalších svědků. Odsud byl dovezen do Krajského soudu v Novém Jičíně k projednání. V novojičínské věznici byl dán do cely číslo 33 ve třetím poschodí, kde byl nejen uvězněn, ale i připoután na půl druhého metru dlouhými okovy. V průběhu sepisování obžaloby se choval zarputile a tvrdošíjně.

První výslech vraha Antona Schimaka zvaného Šimák proběhl 12. srpna 1887. Již o půl osmé ráno byl Schimak v průvodu četníků s nasazenými bodáky odveden z věznice do budovy krajského soudu. Cestou je čekalo velké množství zvědavců. Oblečen byl do tmavěmodrého civilního oděvu a na hlavě měl měkký plstěný klobouk. V 10 hodin dopoledne začalo první líčení, kterému předseda prezident Krajského soudu v Novém Jičíně Ignác Czibulka. Jeho přísedícími byli jeho náměstek rada Hauba, adjunkt Dr. Kolitscher a rada Šindelka jako náhradní soudce. Obžaloba byla zastoupena státním návladním Dr. Vyhnánkem a obhajoba Dr. Bernhard Otto. Auskulanti Dr. Keller a Dr. Neusser byli zapisovatelé jednání. Z porotců pro jednání zasedli rolník Ferdinand Barwig z Kunwaldu, setník ve výslužbě František Gumberz ze Šenova u Nového Jičína, mlynář Vilém Hanke ze Závišic, obchodník Petr Hykl ze Štramberka, kupec Gabriel Kittrich ze Starého Jičína, rolník František Lobpreis z Německého Jeseníku, statkář Josef Nitschmann ze Suchdola nad Odrou, obchodník Adolf Schener z Kunwaldu, rolník Anton Schmidt z Kuplířova, rolník Karel Staffe z Kujav, nadlesní Jan Vybíral z Liptálu a rolník Štěpán Geisberger z Kujav. Jako náhradníci byli přítomni obchodník Jan Baier, hostinský Karel Horák a majitel domu František Voigt z Nového Jičína.

Při stanovování důkazů byl předvolán také novojičínský puškař Reimann a Huver z Moravské Ostravy.

Šestý den přelíčení 19. srpna 1887 již byl finálním jednáním. Vše končilo po páté hodině odpolední, kdy se slova ujal prezident soudu Ignác Czibulka. Následně se ujal slova obhájce Dr. Bernhard Otto a opět prezident soudu. Následně se porota odešla poradit. Za velkého množství osazenstva byl o půl deváté přednesen výsledek odpovědí poroty - vinen. Soudní dvůr poté pronesl rozsudek: trest smrti provazem. Schimak jej vyslechl klidně a zcela lhostejně. Soud se rozhodl nedoporučovat odsouzenému císařskou milost. Verdikt byl poslán ke strvzení Jeho Veličesntvu císaři Františku Josefu I.

Vrah Schimak napsal na rozloučenou jen krátký dopis sestře do Oder. K činům se nepřiznal. Kvůli exekuci přijel do Nového Jičína vídeňský kat Rudolf Seyfried.

Popravě oběšením raubíře Schimaka údajně přihlíželo 1. října 1887  v Novém Jičíně dvě stě diváků. Byla to velká událost. Vždyť poslední veřejná poprava se odehrála v Novém Jičíně před 52 lety, když byla provedena exekuce starojičínského občana Skarkeho, který řádil v lesích u Starojické lhoty. Zločinec Schimak přilákal svým osudem velkou pozornost.

Duchovní kooperátor Anton Pavlik se toho dne časně ráno dvakrát pokoušel, aby se vrah Schimak smířil s Bohem. Ten to však odmítl. Několik minut po sedmé hodině ranní byl Schimak v trestaneckém oděvu a v okovech dopraven do zahradního dvoru trestní budovy. Na místě byl přítomen vídeňský kat Rudolf Seyfried s třemi pacholky, kteří přijeli již předchozí den a postavili šibenici k vykonání rozsudku. Před popravou, na kterou se přišly podívat davy obyvatelstva, se sešla soudní komise za předsednictví zemského rady K. Sýkory, vyšetřujícího soudce Dr. Johann Heybergera, státního návladního Vyhnálka. Dále byli přítomni kooperátor Anton Pavlik, Schimakův obhájce dr. Bernhard Otto, soudní lékaři Dr. Samuel Perl a dr. Ferdinand Burkert. Celkem bylo prodáno 200 vstupních lístků na popravu. Přitomni byli také reportéři novin z Vídně, Brna, Olomouce, Ostravy a Opavy. Proti odsouzenci byly z řad přihlížejících vznášeny kletby, avšak ten mlčel. Kat vložil odsouzenci na krk oprátku a po chvíli byla spuštěna. Po čtyřech minutách kat hlásil, že je poprava dokonána, ale teprve po osmi minutách konstatovali soudní lékaři, že odsouzencovo srdce přestalo pracovat. Na závěr kooperátor Anton Pavlik promluvil k přítomným a politoval nekajícnost vraha Schimaka. Poté všichni přítomní poklekli a pomodlili se Otčenáš. Následně byl soudní dvůr vyklizen. Mrtvé Schimakovo tělo viselo ještě několik hodin na šibenici. Soudní sluha následně zahájil rozdávání odsouzencova životopisu a jeho ortel v českém a německém jazyce. Početné shromáždění před soudní budovou se následně rozešlo.

Mozek popraveného byl nakonec vyňat a odeslán do Vídně k vědeckému prozkoumání.

O kouscích tohoto zločince se již v srpnu po vynesení rozsudku Krajského soudu v Novém Jičíně zpívalo také na jarmarcích, kde se prodávala například Poučná píseň o raubířství a morduňcích Šimákově.

Literatura:
Vrah Šimák. Věrné vylíčení jeho zkázonosné, loupežné a vražedné činnosti v krajinách Moravských a Slezských a konečně jeho zatčení a odsouzení. Valašské Meziříčí 1887.
Národní listy. Ročník 5, 1887.

Internetový odkaz: http://tvportaly.cz/novy-jicin/35603-masoveho-vraha-z-roku-1887-soudili-a-popravili-v-nj

(RaP)

Aktualizováno: 21.3.2018 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2018

© 2018, Muzeum Novojičínska