Adolf Turek

* 20.11.1911 (Vídeň)
† 20.3.1998 (Opava)

státní příslušnost	Rakousko-Uhersko, Československá republika, ČSSR, Česká republika

Adolf Turek se narodil 20. února 1911 ve Vídni, kde jeho otec František, vyučený zedník, působil v armádě a matka Ludmila, roz. Košťálová, pracovala jako dělnice a korespondentka v různých firmách. Otec pocházel z Bernartic nad Odrou na Novojičínsku, kam byla také rodina domovsky příslušná. V roce 1919 se Turkovi přestěhovali do Brna, kde mladý Adolf dokončil obecnou školu a potom i reálné gymnázium, na němž odmaturoval v roce 1930. V letech 1930-1935 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity obor dějepis – zeměpis. Doktorát filozofie obhájil tamtéž v roce 1936 z českých dějin a pomocných věd historických, když už od předchozího roku byl asistentem historického semináře na své mateřské fakultě. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil na jaře 1939 jako zatímní profesor na státní reálné gymnázium v Brně – Židenicích. V květnu 1941 byl uvolněn pro archivní službu, které pak zůstal věrný až do odchodu na odpočinek. Po celou dobu okupace pracoval v brněnském zemském archivu, pouze na přelomu let 1944-1945 byl totálně nasazen v Královopolské strojírně. V listopadu 1945 přešel Adolf Turek do obnoveného Zemského archivu v Opavě, v němž působil většinu času ve funkci vedoucího zemědělsko-lesnického oddělení a řadu let také jako zástupce ředitele. Spolu s prvním ředitelem dr. Leopoldem Peřichem, jeho nástupcem dr. Bohumírem Indrou a s dr. Stanislavem Drkalem  patřil po tři desetiletí k pilířům archivnictví Slezska a severní Moravy. V roce 1978 sice odešel do důchodu, avšak v archivu další léta vypomáhal jako externí spolupracovník a konzultant.

V roce 1944 se Adolf Turek oženil v Brně s Marií Waldovou, pozdější pracovnicí muzikologického oddělení Slezského muzea, a v jejich manželství se narodily čtyři děti - Ludmila, Vojtěch, Marie a Jan. Rodina bydlela v Opavě na Hradecké ul. 10., odkud se manželé Turkovi ve stáří přestěhovali na Tyršovu ul. č. 27.   Poslední léta života Adolfa Turka byla poznamenána oční chorobou, která mu bránila v aktivnější činnosti. Zemřel 20. března 1998 v opavské nemocnici a pohřben byl v Bernarticích nad Odrou, kam jej o necelé tři roky později k společnému věčnému odpočinku následovala jeho paní.

Jako nábožensky založený člověk byl Adolf Turek již za 1. republiky členem lidové strany.  V pohnutém roce 1968 pak byl zvolen za tuto stranu poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění, v níž zasedal, mimo jiné jako člen komise pro kulturu a církevní otázky, do roku 1971. Zvláště aktivně se v této době zasazoval například o vybudování univerzity v Opavě. Hned po příchodu do místa svého hlavního archivního působiště se podílel na založení Slezského studijního ústavu a na obnově činnosti Matice opavské. Léta byl členem kronikářského aktivu a názvoslovné komise ONV Opava a kulturní a školské komise a památkového aktivu při MěstNV Opava.

Za takřka čtyři desetiletí své archivní služby uspořádal Adolf Turek desítky archivních fondů, zpočátku justiční provenience, později převážně zemědělsko-lesnického charakteru. Své archivní zkušenosti bohatě zúročil v publikovaných průvodcích po opavském archivu a též ve studiích o dějinách státních zastupitelství a vývoji správy státních lesů. Svou platnost si až donedávna udržel jeho soupis urbářů z bývalého Ostravského kraje. Adolf Turek vychoval celou řadu archivářů, pro které se stal vzorem nejen pro svou erudici a heuristickou akribii, ale také pro svou ochotu kdykoliv odborně vypomoci badateli i kolegovi.

Studijní zaměření i osobní příklad univerzitních pedagogů, mezi něž patřili Bohumil Navrátil, Julius Glücklich či František Hrubý, přivedly Adolfa Turka záhy k vědecké a publikační činnosti. Již jako student začal uveřejňovat drobné materiálové příspěvky v časopise Kravařsko. Zaměřil se na starší dějiny regionu svých předků a historii Novojičínska i Fulnecka se pak věnoval v mnoha pracích po celý svůj život, zvláště když pak ve starším věku mohl zhodnotit výsledky svého archivního působení. Čelné místo zde náleží především knize Fulnecko, která na samém sklonku autorova života vyšla i v německém vydání v Augšpurku, dále monografii Hrad a panství Starý Jičín a dějinám obce Bernartic. Také množství dalších lokalit tohoto regionu vděčí Turkovi za mnohdy poprvé zpracované dějiny. Avšak Turkovým životem prostupují ještě mnohá další badatelská témata. Intenzivně se věnoval hlavně zkoumání národnostního vývoje, vztahu českého a německého etnika od dob kolonizace až do 18. století, a to nejen na severní Moravě a v českém Slezsku. Publikoval zásadní studie o dějinách moravského lenního zřízení, osvětlil fenomén charvátského osídlení na jižní Moravě. Zájem o historickou topografii jej přivedl ke zpracování dodnes nepřekonaného Místopisného rejstříku obcí Severomoravského kraje, jehož druhého doplněného vydání v roce 2004 se však již nedočkal, výrazně přispěl též ke kompletaci známého toponomastického kompendia Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka. Další významné téma v Turkově badatelské činnosti představují dějiny bratrských sborů na Moravě se zvláštním zřetelem ke sboru ve Fulneku a působení J. A. Komenského. Podílel se též na řadě kolektivních publikací, jako například severomoravském svazku řady Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nebo z novějších dějin na práci o dělnickém tisku na Ostravsku. Své příspěvky zveřejňoval Adolf Turek v mnoha celostátních, celomoravských i regionálních periodikách, jakými byly Sborník archivních prací, Časopis Matice moravské, Vlastivědný věstník moravský, Jižní Morava, Slezský sborník, Časopis Slezského muzea, Kravařsko, Naše Valašsko, Z Kralické tvrze, časopisy Vlastivědy Ostravského kraje, ročenky různých okresních archivů a zvláště pak Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, jehož byl Adolf Turek v roce 1967 spoluzakladatelem a dlouhá léta též výkonným redaktorem.

Dokladem o Turkově badatelské činnosti zůstávají také sborníky z nejrůznějších historických konferencí, např. mikulovských sympozií, jichž se pravidelně zúčastňoval a reprezentoval na nich opavské archiváře. Adolf Turek byl též neúnavným popularizátorem regionální historie a v celém kraji známý a vyhledávaný zvláště pro své přednášky o dějinách obcí a národnostních poměrech v minulosti. Po celý život udržoval korespondenční i osobní kontakty s širokou obcí historiků a archivářů. Proslulé a dodnes mezi pamětníky ještě používané byly trefné přezdívky, jimiž označoval své kolegy a souputníky. Na pravidelných přátelských schůzkách s těmi nejbližšími se pak při vínku často ke slovu dostaly též oblíbené taroky. Osobnost Adolfa Turka zůstala nesmazatelně vryta do paměti všech, kteří měli možnost s ním spolupracovat, učit se od něj či jinak se s ním setkávat. Trvalou památku mu zajistilo jeho publikované dílo a také obsáhlá písemná pozůstalost, kterou uchovávají Slezské zemské muzeum, Zemský archiv v Opavě, Muzeum Novojičínska a Státní okresní archiv Nový Jičín.

 

Životní mezníky

1911 (20.2.)    narozen ve Vídni v rodině Františka Turka a Ludmily, roz. Košťálové
1922-1930    studium reálného gymnázia na Starém Brně
1930-1935    studium dějepisu a zeměpisu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v  Brně
1935-1937 - asistent historického semináře FF MU
1939-1941 - profesor na reálném gymnáziu v Brně - Židenicích
1941-1945 - archivář Zemského archivu v Brně
1944 (22.7.) - oženil se v Brně s Marií Waldovou
1945-1978 - archivář Zemského (Státního) archivu v Opavě
1946 - obdržel Zemskou cenu za knihu „Fulnecko“
1968-1971 - poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění
1998 (20.3.) - zemřel v opavské nemocnici, pohřben v Bernarticích nad Odrou

Výběr z  monografií a rozsáhlejších studií

Dějiny obce Bernartic. In: Od pokolení do pokolení 1837-1937. Bernartice 1937, s. 33-96.
Charvátská kolonisace na Moravě. Časopis Matice moravské 61, 1937, s. 49-70, 195-212, 363-390.
Fulnecko. Brno 1940.
Paměti drahotušských kronikářů. Olomouc 1947. (s Bohumírem Indrou)
Poněmčování Opavska v 16. a 17. století. Slezský sborník 46, 1948, s.7-29, 302-327; 47, 1949, s. 33-45, 123-133, 317-333; 48, 1950, s. 172-200; 51, 1953, s. 369-384; 52, 1954, s. 179-196.
Manové nejvyššího maršálka. Vlastivědný věstník moravský 6, 1951, s. 108-115, 129-139, 163-171; 7, 1952, s. 1-24; 8, 1953, s. 17-45.
Soupis urbářů Ostravského kraje 15.-18. stol. Opava 1954.
Státní archiv v Opavě. Průvodce po archivních fondech 2. Praha 1959.
Státní zastupitelství v českých zemích v letech 1850–1949. Sborník archivních prací 9, 1959, s. 106-159.
Vývoj správy státních lesů a statků po roce 1918. Sborník archivních prací 13, 1963, s.  139-204; 15, 1965, s. 54-139. (s Josefem Görnerem)
Řád německých rytířů II. Administrace řádových statků. Opava 1967.
Komorní ředitelství statků vratislavského biskupství na Janském Vrchu. Opava 1968.
Bratrský sbor ve Fulneku. Nový Jičín 1970.
Dějiny zámku Hradce. Ostrava 1971.
Místopisný rejstřík obcí Severomoravského kraje. Opava 1974. (2. doplněné vydání Opava 2004)
Hrad a panství Starý Jičín. Nový Jičín 1978. (2. rozšířené vydání Nový Jičín 2014)
Regesta listin z lichtenštejnského archivu ve Vaduzu z let 1173-1526. Sborník archivních prací 33, 1983, s. 149-296, 483-527. (s Metodějem Zemkem)
100 let požární ochrany v Novém Jičíně  –-  Bernarticích (1884-1984). Nový Jičín 1984.
Nová fakta o první choti Jana Amose Komenského. Přerov 1992.
Fulneker Ländchen. Augsburg 1998.

Odkazy:

Osobní fond

(Karel Müller)

Literatura:
Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 2. (14.). Ostrava 2001.

 

 

Aktualizováno: 3.3.2023 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.