Adalbert (Vojtěch) Slavníkovec

* ? (Libice nad Cidlinou)
† 23.4.997

kněz, biskup pražský
farnost

Svatý Vojtěch (cca 956 – 23. 4. 997), v zahraničí známý spíše pod svým biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý biskup pražský.

Pocházel ze starobylého rodu Slavníkovců a jako malého chlapce ho roku 962 na hradě v rodné Libici nad Cidlinou biřmoval magdeburský biskup Adalbert. Své křesťanská studia absolvoval v Magdeburku, kde působil v letech 972–981. Po svém návratu ze studií do českých zemí získal první stupeň vyššího kněžského svěcení – podjáhenství a stal se pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara v Praze. Po Dětmarově smrti se Vojtěch stal druhým pražským biskupem. K volbě došlo 19. února 982 za přítomnosti knížete Boleslava II. na Levém Hradci. Vojtěchova investitura proběhla ve Veroně císařem svaté říše Římské Otou II. Vojtěchovo biskupské svěcení mu poté udělil metropolita Willigis.

Problémy v tehdejší společnosti nakonec biskupa Vojtěcha donutily odejít roku 988 z Prahy, nejprve společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. a následně do kláštera Monte Cassino. Později pokračoval dál do řeckého kláštera Valle Luca a nakonec do reformního benediktinského kláštera na římském Aventinu, kde 17. dubna 990 složil řeholní slib. Jeho návrat si vynutil český kníže Boleslav II a do Prahy s sebou tehdy Vojtěch přivedl řadu italských mnichů, pro které založil Břevnovský klášter. Jako první mužský řeholní klášter byl vysvěcen 14. ledna 993. Poměry v Čechách jej však stále trápily a vyvraždění rodu Slavníkovců na rozhodnutí odejít podruhé udělalo konečnou tečku. Vojtěch se odebral načas do kláštera sv. Alexia na Aventinu, ale následně zamířil do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému. Právě zde  chtěl zahájit misijní cestu k pohanským Luticům a Prusům. Nakonec se vydal do Pruských zemí, kdei přes varování neukončil svou evangelizační činnost a údajně při bohoslužbě v posvátném místě Kunterna byl zajat a rituálně zabit.

Po mši v posvátném háji jej mělo přepadnout sedm strážců doprovázených jistým kaplanem jménem Sicco. Vojtěch byl omráčen a jeho srdce bylo propíchnuto kůlem. Jeho hlava byla oddělena od trupu a umístěna na kůl jako výraz hanby. Vojtěchovi společníci byli odesláni do Polska. Hlavu později z kůlu sňal neznámý Pomořan a odvezl ji do Hnězdna.

Kníže Boleslav Chrabrý jeho ostatky nechal vyplatit zlatem a uložil je v sídelním Hnězdně. V roce 999 byl Vojtěch papežem Silvestrem II. na žádost císaře svaté říše Římské Oty III. prohlášen za svatého. Tělo svatého Vojtěcha se vrátilo do vlasti v roce 1039, kdy jej z válečné výpravy přivezl kníže Břetislav I. Roku 1143 byla z ostatků oddělena lebka, jejíž kopie se později dostala do Cách jako svatovojtěšská relikvie.

Biskup Vojtěch vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s křesťanskými otroky, kněžskému manželství a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici.

Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine pomiluj ny.

Pouť ostatků sv. Vojtěcha proběhla v Novém Jičíně dne 20. května 1947 po poledni, kdy papežský legát Dr. Oldřich Karlík zastavil při své cestě „U tří křížů“ a přítomným Novojičínským představil Vojtěchovu lebku. Následně papež Pavel VI. apoštolským listem Praga urbis z 26. listopadu 1965 prohlásil sv. Vojtěcha hlavním patronem pražské arcidiecéze.

(RaP)

Aktualizováno: 25.9.2018 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.


XML Sitemap Mapa webu    Tvorba webu NETservis s.r.o. © 2018

© 2018, Muzeum Novojičínska