Martin Lecián

* 31.10.1900 (Ostrožské Předměstí)
† 6.10.1927 (Olomouc)

zloděj, vrah

státní příslušnost	Rakousko-Uhersko, Československá republika

Martin Lecián byl proslulý kasař, zloděj a masový vrah přezdívaný "Postrach Moravy".

Martin Lecián se narodil 31. října v domě č. 87 v Ostrožském Předměstí jako sedmý potomek Antonína Leciána, dělníka v cukrovaru, Viktorie rozené Zajíčkové. Dne 1. listopadu byl pokřtěn.

Jeho otec domkář Antonín Lecián byl synem Františka Leciána, domkáře z Nedakonic, a jeho manželky Apolonie, dcery Martina Endrycha, čtvrtníka(malého sedláka) z Předměstí Uherského Ostrohu. Martinův otec Antonín Lecián byl pověstný karbaník, opilec a rváč.  Jeho matka Viktorie byla dcerou Josefa Zajíčka, podsedníka (chalupníka) z Předměstí Uherského Ostrohu, a jeho manželky Mariany, dcery Šebestiána Popeláře, čtvrtníka z Předměstí Uherského Ostrohu. Po svém desátém dítěti roku 1905 zemřela v ústavu pro choromyslné. Martinův otec si našel druhou manželku Kateřinu. Malého desetiletého Martina otec dokonce za úplatu pronajal potulným komediantům, jeho sestra se ve Vídni živila prostitucí a údajně udržovala s otcem incestní vztah.

Školní docházku absolvoval Martin Lecián v Uherském Ostrohu v letech 1907 - 1914. Ovšem už v druhé třídě byl nezvladatelným žákem. V posledním ročníku základní školy byl již zkušeným zlodějem. V květnu 1915 byl Martin Lecián umístěn do Výchovného ústavu pro mravně ohroženou a zanedbanou mládež v Novém Jičíně.

Podle zákona o robotách a polepšovnách z roku 1885 bylo rozhodnuto o zřízení nových výchovných ústavů, které měly za úkol postarat se o mravně ohroženou a zanedbanou mládež. V roce 1889 vznikla druhá nejstarší polepšovna na Moravě právě v Novém Jičíně. Nejstarší v Brně byla určena pro hochy do 14 let, v Novém Jičíně byli přijímáni hoši a dívky od 14 do 20 let. Prvním ředitelem v roce 1889 byl jmenován Ludwig Beneš.

Po svém propuštění nastoupil Martin Lecián dne 1. října 1922 prezenční vojenskou službu u hraničářského praporu č. 31 „Arco“ ve Fryštátě. V lednu 1923 poprvé dezertoval, následně 2. března 1924, ale byl zachycen při pokusu vykrást uzenářství Josefa Holuba v Kojetíně a po soudu v Olomouci byl umístěn do věznice v Brně na Špilberku.

Věznice Špilberk byla v roce 1855 rozhodnutím císaře Františka Josefa I. přeměněna na vojenská kasárna, kde byl i menší vojenský žalář, kam byl Martin Lecián umístěn. V září 1924 však díky drzé lsti ze Špilberku utekl. Chycen byl až v listopadu v Kyjově a divizní soud v Olomouci jej poslal do těžkého vojenského žaláře do pevnosti Terezín. Malá pevnost Terezín využívaná již od doby Rakousko-Uherska jako vojenské posádkové velitelství a vojenská věznice. Mezi známými vězni zde byl umístěn Gavrilo Princip,který zde v dubnu 1918 zemřel. V květnu 1926 byl Martin Lecián propuštěn k dosloužení vojenské služby ke svému pluku, odkud opět dezertoval.

Martin Lecián začal při svých zlodějských akcích poprvé střílet. V Kojetíně takto zranil městského strážníka Františka Pivného. Společně se svou milenkou Marii Křenovskou byl Lecián zachycen v jednom podniku v Přerově a umístěn byl na uzavřené oddělení Divizní nemocnice v Klášterním Hradisku v Olomouci. Odtud utekl společně s vojínem Bélou Székelym, notorickým zběhem a násilníkem, a za pomoci vojína Adolfa Deutsche, který však při útěku byl zadržen.

Martin Lecián byl menší postavy (163 centimetrů vysoké), rád kouřil, potrpěl si na pěkné oblečení a dobré jídlo. Dával přednost botám Popper a „baťovky“ označoval za šmejd, který by si nevzal na nohy. Své zlodějské praktiky používal po celé Moravě, v Praze i na Slovensku. Avšak vždycky vystupoval jako kavalír a elegán, s dětsky milým úsměvem, ruce měl ošetřované manikúrou.Vždy měl na hlavě klobouk (obvykle měkký a kropený) a nejčastěji nosil světlé raglány. Ještě před vojenskou službou byl dvakrát odsouzen za krádež. Spával v nejdražších hotelích s padělanými doklady  na  jméno  František  Navrátil. Používal paruky  a převleky:  za  mnicha,  za studenta v brýlích, za rozšafného sedláka, za gentlemana s růží v knoflíkové dírce, za důstojníka. Mezi jeho první oběti se zařadili: Jihlava - obecní strážník František Marčík v únoru 1927; Uherský Ostroh - četnický strážmistr Antonín Stuchlý v březnu 1927. Leciánové vražedné zbraně byl obvykle pistole Mauser  1910 ráže 6,35 mm Browning a  pistole Walther Model 9 ráže 6,35 mm Parabellum.

V noci 22. dubna 1927 vykradl společně s Emanuelem Dedkem, bývalým spoluchovancem z polepšovny, v Novém Jičíně trezor v obchodě s kůžemi J. & S. Grün na Schwarzstrasse 18. Hotovost činila 18.438,- Kč. Kolem třetí ráno při odchodu z místa činu je zaregistroval uniformovaný noční hlídač Andreas Olbrich, který začal pískat na policii. Martin Lecián zahájil střelbu a dvakrát jej zasáhl. Oba lupiči zanechali na místě své daktyloskopické  stopy. V té době v domě spali majitel obchodu židovský podnikatel Julius Grün společně se svou manželkou Štěpánkou a jejich sedmiletou dcerou Věrou (odtud název J & S Grün).

Martin Lecián byl převezen do Olomouce 25. dubna 1927 a octl se před senátem Divizního soudu v Olomouci. Proces byl zahájen 29. srpna 1927 za předsednictví senátu plukovníkem justiční služby JUDr. Františkem Přikrylem. Martina Leciána obhajoval ex offo olomoucký advokát JUDr. Eduard Šrot, prokuraturu podplukovník JUDr. Josef Sklenář.

Celkem mu bylo přisouzeno 104 trestných činů a včetně deseti vražd, z části nedokonaných díky přežití obětí. Celkem se jednalo o 69 loupeží s celkovou škodou 351.775,- Kč. Dne 3. září 1927 v 7 hodin 55 minut bylo zahájeno čtení rozsudku. Trval 35 minut. Byl uznán vinným kompletně ve smyslu obžaloby. Byl odsouzen pro zločin čtvrté dezerce, zločin veřejného násilí, přečin porušení subordinace, zločin mnohonásobné dokonané i nedokonané vraždy na představeném, pro zločin protivení se četnické a vojenské stráži se zbraní v ruce, pro zločin nedokonané vraždy prosté, zločin nadržování zločincům, zločin nebezpečného vyhrožování, zločin svádění ke zločinu krádeže, přečin poškození cizího majetku, přestupek zbrojního patentu, přečin proti bezpečnosti života. V důsledku toho byl vyloučen podle §192, § 415/97 a § 45 vojenského trestního zákona s vyloučením ze svazku československé armády k trestu smrti provazem.

Přesto však se společně s dalším vězněm Ladislavem Kašpaříkem pokusil o další útěk, při kterém 25. září 1927 byl smrtelně postřelen strážný vojín Ferencz Kiss. Jeho spolustrážný Jan Tomica byl do útěku zapojen a byl za to i souzen. Nejvyšší soud na jednání 30. září 1927 Leciánovu žádost o milost zamítnul. Milost odmítl udělit i prezident Tomáš G. Masaryk.

Dne 5. října 1927 v 10:30 hodin ráno začaly poslední minuty Martina Leciána. Před popravou mu byl vyholen krk pro oprátku, ostříhány husté kudrnaté vlasy. Vojenská poprava musela být vykonána do 24 hodin. Nebyl k ní připuštěn nikdo z veřejnosti, dokonce ani jeho advokát JUDr. Eduard Šrot, jen úřední osoby. Jako poslední přání si vyžádal polévku, velký řízek s hromadou brambor, kompot, zákusek a cigarety. Jídlo zapíjel pivem. „Však já si v pekle odpočinu dost.“ Takto odpovšdšl zločinec Moravy Martin Lecián podplukovníkovi Paučkovi na jeho výzvu, že by si měl před popravou lehnout.  On však místo spánku celou noc probdil a během několika hodin stihl vykouřit 80 cigaret, ačkoliv trpěl silnou tuberkulózou. Ráno vypadá jako žijící mrtvola, což svým způsobem i je.

Pod šibenicí na nádvoří Divizního soudu v Olomouci přečetl Martinu Leciánovi předseda soudu rozsudek a rozhodnutí zamítnutí milosti. Popravčí musel zřídit novou šibenici pro odsouzence. Ta stará, na které byl popraven r. 1903 tkadlec z Prosenic František  Sentenčík za vraždu ženy a jejich dvou dětí byla sice uschována, ale za 25 let od popravy ztrouchnivěla.

Povolán byl z Prahy c. k. rakousko-uherský a po roce 1918 československý státní popravčí Leopold Wohlschläger (*Osijek 1. 11. 1855 – †Praha 21. 8. 1929), který byl vyučený zlatník. Jeho základní plat ve službách Československé republiky činil 15.000,- Kč + 500,- Kč za každou popravu. Za svůj život provedl celkem 24 exekucí. Byl svým způsobem nástupcem Rudolfa Seyfrieda ve Vídni. Když odešel v 74 letech do důchodu, byl v červnu 1928 vybrán ze dvou set uchazečů, mezi nimiž byla i jedna žena, jako státní popravčí jeho zeť Nehyba.

Poprava odsouzence Martina Leciána 6. října 1927 začala v 6.00 ráno, vykonal ji kat Leopold Wohlschläger. Martin Lecián vystoupil v 6.03 hodin k šibenici, kde mu katovi pomocníci přivázali provazem ruce k tělu a prostrčili provaz pod pažemi. Následně kat uvázal speciální smyčku na krk odsouzence. Katovi pomocníci jej vytáhli na kůl, kde Wohlschläger zaklesnul smyčku na krku.

Po třech minutách popravčí mistr oznámil: "Pane předsedo, spravedlnosti bylo učiněno zadost!" V 6.13 hodin konstatoval vojenský lékař smrt odsouzencovu, podle předpisu zůstalo tělo ještě půl hodiny viset. Pak byla provedena pitva. Martin Lecián svému obhájci JUDr. Eduardu Šrotovi zanechal památný dopis na rozloučenou a poděkování. Jeho tělo bylo pohřbeno do neoznačeného hrobu na vojenském hřbitově Olomouc – Černovír. Pohřeb nebyl zanesen ani do knihy pohřbených na hřbitově v Černovíru. Nejvíce vzruchu nejen po Olomouci, ale i po celé Moravě přinesl právě tento tajný pohřeb Martina Leciána, vojenského zběha, nejznámějšího moravského lupiče a vraha z doby první republiky. Už zadržení Leciána po jeho opakované dezerci bylo pro Olomoučany důvodem většího vzrušení než tehdejší hospodářská krize. Olomoučtí komunisté tenkrát na ulicích provolávali „slávu Sovětskému svazu, Rudé armádě a Leciánovi“.

Hřbitov v Olomouci - Černovíře je ostudou naší české armády. Vojenský hřbitov v Olomouci - Černovíře je unikátní tím, že jsou zde pohřbeni příslušníci c. k. rakousko-uherské armády, carské ruské armády, i později armády československé. Jen během 1. sv. války bylo na tomto hřbitově pohřbeno více jak 3 000 vojáků minimálně 13 národností. Dnes, po téměř padesát let trvající devastaci, je tato kulturní památka, chráněná mezinárodními konvencemi, v žalostném stavu.

Obhájce ex offo dr. Šrot založil obhajobu Leciána na nepravdě, že Lecián „bohatým bral a chudým dával“. Z toho mezi prostým lidem následně vznikla pověst o Leciánově spravedlnosti. Této rozšířené legendě neodpovídala skutečnost ani v tom nejmenším. V záznamu o pohřbení Martina Leciána se píše, že jeho „tělo bylo nenápadně dopraveno do márnice a potom nenápadně pochováno na vojenském hřbitově v Černovíře“. Na „neznámém“ hrobě tohoto proslaveného   zbojníka   se   objevovaly   položené   kytice   ještě   počátkem devadesátých let minulého století. Legendy a popěvky o Leciánovi jsou známé dosud. Jak ještě nedávno si na Leciána vzpomínala devadesátiletá občanka z Černovíra, paní Žofie Pastrnková, tak prý s popraveným mrtvým Leciánem vyšel z Olomouce pohřební průvod olomouckých prostitutek, zpívajících Leciánovy oblíbené hospodské a hlavně pohoršlivé   písničky.

Aktualizováno: 5.11.2015 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.