Julius von Newald

* 11.4.1824 (Nový Jičín)
† 17.8.1897 (Vídeň)

státní příslušnost	Rakousko, Rakousko-Uhersko

Dr. jur. Julius rytíř von Newald (*11.4.1824 Nový Jičín – †17.8.1897 Vídeň) byl k. k. civilní a vojenský jednatel, místostarosta a v letech 1878 - 1882 starosta města Vídeň.

Julius rytíř von Newald se narodil 11. dubna 1824 v Novém Jičíně v rodině soukeníka Antona Newalda († 1834) a jeho manželky Barbary rozené Zimmer. Jeho starší bratr Johann (1817 – 1886) byl známým profesorem lesnictví a numismatikem. Po základním vzdělání v rodném městě navštěvoval gymnázium v Opavě a roku 1843 odešel do Vídně. Zde vystudoval práva na Univerzitě, které zakončil roku 1849 svou habilitací jako doktor práv. Následně pracoval v právnickém oboru. V roce 1855 byl přijat na pozici c. k. civilního a vojenského agenta, načež byl v roce 1864 zvolen obecním radou. V komunální politice se přidal ke straně Cajetana Feldera. V této souvislosti měl Newald v komunální politice na starost finanční a právní sekci. Dne 9. června 1868 byl zvolen místostarostou Vídně. Po smrti starosty Andrease Zelinky v roce 1868 byl jmenován předsedou Středostrany jeho kolega Cajetan Felder, roku 1869 byl Newald zvolen 1. místostarostou. Po Felderově odstoupení z pozice starosty města Vídně se 13. července 1878 novým nejvyšším představitelem vídeňského magistrátu stal právě Julius Newald. V průběhu svého funkčního období byl Newald opozicí kritizován za finanční transakce v kauze zvané proces Ringtheater. Dne 24. ledna 1882 opustil post starosty a na den přesně o čtyři měsíce 24. dubna 1882 stanul na lavici obžalovaných. Nakonec se jeho pochybení neprokázalo.

Jeho manželkou se stala 6. 7. 1857 Laura (*? – †12.2. 1831), dcera Jakoba Dirnböcka a jeho manželky Anny rozené Pohl. Měl tři syny, kteří však zůstali bez potomků: historik a spisovatel Julius (1859 – 1921).

Roku 1873 v dubnu se stal nositelem řádu Železné koruny III. třídy společně s Carlem van der Strass.

V roce 1898 byla na počest Julia rytíře von Newalda pojmenována ve vídeňském 9. obvodě ulice Newaldgasse, dále po něm nese jméno obytná zástavba Newaldhof.

Internetový odkaz:

Wikipedie
Wien Geschichte Wiki

Literatura:

Chobotová Lenka: Julius rytíř von Newald. Novojičínský zpravodaj, 4/2019, s. 10.
Biographisches Jahrbuch für Altertumskunde (Nekrologe). Band 21. Leipzig: Reisland 1900
Wilhelm Kosch: Das katholische Deutschland. Biographisch-bibliographisches Lexikon. Augsburg 1938.
Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950. Hg. von der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Wien 1954.
Handbuch der Stadt Wien. Band 98 (1983/1984). Wien  1983.
Helmut Kretschmer: Dr. Julius Newald, Bürgermeister von Wien. Diss. Univ. Wien. Wien 1971.
Felix Czeike: Das Wiener Vizebürgermeisteramt und seine Vertreter (1783-1890). Ein Beitrag zur Verwaltungsgeschichte [Teil 4]. In: Handbuch der Stadt Wien 96 (1981/1982), S. II/26 ff.
Felix Czeike: Wien und seine Bürgermeister. Sieben Jahrhunderte Wiener Stadtgeschichte. Wien 1974.
Maria Mayer: Die Bürgermeisterwahlen 1878-1900 im Spiegel der öffentlichen Meinung. Diss. Univ. Wien. Wien 1970.

(RaP)

"Nejnovější zprávy: Vídeň, 13. července 11:30 dopoledne: Právě byl váš krajan, pan Dr. Julius Newald jednomyslně zvolen starostou říšského hlavního a rezidenčního města Vídně. Následoval velký jásot.“ Takto o politickém úspěchu jednoho ze synů města informovala v sobotu 13. 7. 1878 stručná telegrafická zpráva, doručená těsně před uzávěrkou 28. čísla 5. ročníku novojičínských novin Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land.

Dětství a Nový Jičín

Čerstvý starosta Vídně se narodil v Novém Jičíně v neděli 11. dubna roku 1824 do rodiny soukeníka Antona Newalda a jeho ženy Barbary, dcery zemřelého šenkovního měšťana Georga Zimmera. Pokřtěn byl ve farním kostele o dva dny později jménem Julius Sebastian a za kmotry mu byli, tak jako ostatně u téměř všech jeho sourozenců, mydlář Sebastian Bilimek a vdova po šenkovním měšťanovi Maria Schrammová. Julius byl čtvrtým z pěti dětí manželů Newaldových a tím mladším ze dvou synů. Jeho otec, původně šenkovní měšťan, se rozhodl zkusit štěstí v jiném oboru a časem se vypracoval na soukenického mistra s vlastní dílnou v domě čp. 617 (dnes Sokolovská 9) na rohu ulic Neustiftgasse a Fäbergasse. V tomto domě se Julius narodil, vyrůstal a docházel za vzděláním do hlavní školy. Z něj také vyprovodil na poslední cestě svého otce, který zemřel v roce 1835 na úplavici. O dva roky později nastoupil Julius na opavském gymnáziu, ze kterého odcházel jako devatenáctiletý talentovaný a nadějný student s vynikajícími výsledky. Po vzoru svého staršího bratra Johanna se vydal na studia do Vídně. Mezi tím jeho matka v zastoupení své nejstarší dcery Marie prodala dům i s dílnou, protože se žádný z chlapců neujal otcova řemesla. Johann absolvoval lesnickou akademii v Mariabrunn u Vídně a Julius se rozhodl věnovat právu. Tradice místa však přerušena nebyla, protože dům později koupil a přestavěl soukeník a textilní podnikatel Max Preisenhammer, kterému posloužil jako ředitelská vila na okraji jeho továrního komplexu.

Profesní začátky

Julius Newald ukončil svá studia v roce 1849. Poté se věnoval praxi v rozličných odvětvích svého oboru, v advokacii, notářství i na státním zastupitelství a během této doby také získal titul doktora práv. Vzhledem k nejistým vyhlídkám si místo advokacie nakonec vybral jistější povolání, doložil povinnou tříletou praxi, složil potřebné zkoušky z politické správy a soudní služby a nastoupil na místo c. k. civilního a vojenského jednatele. Jako veřejný zástupce si pak získal dobré jméno i širokou a významnou klientelu.

V roce 1857 se oženil se slečnou Laurou Dirnböckovou, dcerou knihkupce Jakoba Dirnböcka, který v letech 1848-1858 zastával úřad obecního představeného a později i obecního rady v Alservorstadt, části Vídně ležící v 9. okrsku zvaném Alsergrund. Ten se stal Juliu Newaldovi osudným, zde bydlel se ženou a syny v domě později zvaném Newaldhof a také se zapojil do veřejného života. V roce 1864 byl za okrsek zvolen do obecní rady, kde se přiklonil k pravicové liberální Mittelpartei Cajetana Feldera. Úřad ještě třikrát obhájil.

Působil na vídeňské radnici v období velkých změn ve společnosti Habsburské monarchie, coby následku revolučního roku 1848. Nejviditelnější mementem těchto změn se stalo bourání vídeňských hradeb a stavba slavné okružní třídy, lemované úřady a institucemi, jako parlament, radnice nebo univerzita, především reprezentujícími novou liberálně smýšlející elitu s kořeny v měšťanském stavu a touhou se prosadit i přes nevoli konzervativních kruhů. Na území vyvzdorované na armádě, která jej s nevolí postoupila nové garnituře, proti které neúspěšně bojovala na barikádách roku 1848.

Vídeňským radním a starostou

Rozsáhlé vědomosti Julia Newalda ve věcech samosprávy a práva, získané dřívější praxí, a zároveň skromný a mírný přístup mu vysloužil mezi kolegy brzy uznání a úctu. Už roku 1865 se stal představeným nejváženějšího odboru právního, o tři roky později druhým místostarostou a roku 1869 prvním místostarostou Vídně. Coby člen téměř všech komisí se zabýval především záležitostmi práva a vnitřní samosprávy. Podílel se také na stavebním řádu, regulaci Dunaje a projektu stavby 1. vídeňského vodovodu, který do města přiváděl kvalitní pramenitou vodu z Vídeňského lesa. Za své zásluhy byl několikrát oceněn a vyznamenán a roku 1874 povýšen do šlechtického stavu.

Po smrti starosty Andrease Zelinky v roce 1868 se vídeňská obecní rada rozhodovala právě mezi Cajetanem Felderem a jeho spolupracovníkem Juliem Newaldem. Volba nakonec padla na prvně jmenovaného, ovšem o deset let později po Felderově odstoupení ze starostenského úřadu byl Julius Newald zvolen 109 hlasy ze 111. Při opětovné volbě 7. července 1881 byl v úřadě potvrzen 95 hlasy ze 117.

„Všichni zachráněni!“

Jeho politickou kariéru ukončila kauza tragického požáru Komické opery na Schottenring, zvané také Ringtheater. Večer 8. prosince 1881 těsně před začátkem plně vyprodaného představení Hoffmanových povídek Jacquese Offenbacha selhalo plynové osvětlení, ze kterého začal unikat plyn, a následovala exploze. Přivolaná policie situaci špatně vyhodnotila a zabránila dobrovolníkům v další pomoci zvoláním „Všichni zachráněni“, přestože se v budově nacházely ještě stovky lidí. Na úzkých neosvětlených chodbách a schodištích bez oken našlo smrt kolem 400 osob, mnoho z nich bylo umačkáno ve vstupních dveřích, které se ale otevíraly dovnitř, záchraně nadosah. Při následné identifikaci obětí bylo poprvé použito zubařských záznamů a tím položeny základy vídeňské kriminalistické školy a forenzní stomatologie. Při následném kompetenčním sporu s opozicí se Julius Newald rozhodl v lednu 1882 složit svůj úřad a koncem dubna toho roku usedl na lavici obžalovaných v procesu Ringtheater, aby byl v polovině května zbaven všech obvinění. S podlomeným zdravím se však stáhl do ústraní. Když dne 17. srpna 1897 zemřel, účastnily se jeho pohřbu mnohé delegace a vídeňské spolky. Uložen byl do rodinné hrobky v Klosterneuburgu, jejíž náhrobek připomíná největší dílo jeho starostenské kariéry, dostavbu vídeňské radnice.

Chobotová Lenka: Julius rytíř von Newald. In: Novojičínský zpravodaj, 4/2019, s. 10.

Odkazy:

Rodná matrika

Oddací matrika

Úmrtní matrika

(LCh)

Aktualizováno: 5.4.2024 Tisk

Fotogalerie

Máte více informací?

Napište nám, prosím. Děkujeme.