Alfred Karl Neubauer

* 29.3.1891 (Nový Jičín)
† 21.8.1980 (Aldingen)

státní příslušnost	Rakousko-Uhersko, Československo, Spolková republika Německo
nejvyšší dosažená hodnost
manželka

Alfred Karl Neubauer se narodil o velikonoční neděli 29. března 1891 jako první a jediný syn manželům Karlu a Marii Neubauerovým. Dne 9. dubna byl pokřtěn v katolické víře, kmotry při křtu mu byli Franz Wiesthal a Marie Subalová z Nového Jičína. Otec Karl Neubauer byl povoláním stolař a provozoval své řemeslo k roku 1904 v domě na Sophienringu 4 (dnešní ulice Štefánikova). Matka Marie byla dcerou soukeníka Johanna Wiesthala, vlastníka domu, kde se Alfred narodil. Rodný dům č. 725/5 již dnes neexistuje, původně stával v Kobergasse (dnešní ulici Ztracené) v severní frontě domů. Byl zbourán v souvislosti s prováděním sanace Dolního předměstí Nového Jičína koncem šedesátých let 20. století. V továrně na kočáry Ignáce Šustaly v Nesselsdorfu (dnešní Kopřivnici), kam dodával jeho otec stolařské výrobky, získával malý Alfred Neubauer nové poznatky o pohyblivých strojích. Výroba bryček, kočárů a nákladních vagónů v Šustalově továrně byla v roce 1897 doplněna o nový výrobní artikl. Toho roku vyjel z bran továrny první osobní automobil ve střední Evropě – „Präsident“ a o rok později první nákladní automobil. Jejich výroba a jízdní vlastnosti mladého Neubauera přímo fascinovaly. Sám trávil spoustu času pozorováním výroby automobilových konstrukcí, které byly ve dvacátém století známé pod značkou TATRA.

Své první kontakty s automobilem prožil také Alfred Neubauer u rodiny Hücklů. Novojičínská Hücklova rodina, která na sklonku 19. století vlastnila největší továrnu na klobouky ve střední Evropě, měla ve svém vozovém parku několik automobilů. V garážích rodiny Hücklů stály nejen dva dampfwageny – parní automobily, ale také nejstarší automobil značky Daimler. Fritz Hückel (22. 6. 1885 Nový Jičín – 12. 1. 1973 Mnichov), vášnivý automobilový závodník, se stal celoživotním přítelem Alfreda Neubauera. Po skončení měšťanské školy a vyšší reálky v Novém Jičíně narukoval Alfred Neubauer do rakousko‑uherské armády a jako kadet nastoupil do c. a k. jezdecké kadetní školy v Hranicích na Moravě. Své vzdělání si rozšířil na kadetní dělostřelecké škole v dolnorakouském Traiskirchenu. Armádní studium zakončil roku 1911 jako praporčík pevnostního dělostřeleckého regimentu č. 1 František Josef. V průběhu prvního desetiletí 20. století se rakouské armádní dělostřelectvo postupně motorizovalo. Alfred Neubauer využil příležitosti dostat se ke své celoživotní lásce – automobilům a dobrovolně se přihlásil k výcviku řidičů dělostřelectva. Od roku 1912 byl školen u rakouské automobilky Austro‑Daimler, která ve Vídeňském Novém Městě realizovala armádní zakázky. Zde se seznámil s Ferdinandem Porsche, konstruktérem automobilů a rodákem ze severočeských Vratislavic nad Nisou. Jejich přátelství trvalo desítky let.

Roku 1914 byla atentátem na následníka rakousko‑uherského trůnu rozpoutána první světová válka. Hned na jejím začátku se Alfred Neubauer jako řidič – důstojník stal prvním, který měl na starosti rakouskou baterii motorizovaných supertěžkých houfnic – 30,5cm hmoždířů vz. 11 vyráběných v závodech Škoda Plzeň. Tyto zbraně byly přepravovány pomocí traktorů, na jejichž výrobě se podílel Ferdinand Porsche. V roce 1917 měl Alfred Neubauer za sebou dva a půl roku na frontě a s hodností nadporučíka byl jmenován do „Přijímací komise pro speciální vozidla dělostřelectva“. Ta měla za úkol dovybavit dělostřelectvo tažnými vozidly.

Po válce roku 1919 se Alfred Neubauer stal vedoucím oddělení rakouské automobilky Austro‑Daimler, kde jako šéfkonstruktér pracoval Ferdinand Porsche. V roce 1923 Porsche odchází do automobilky Daimler‑Motoren‑Gesellschaft v Untertürkheimu, aby převzal obdobnou funkci jako ve Vídni. Odchází s ním i Alfred Neubauer. Do závodu Untertürkheim u Stuttgartu nastoupil 1. července roku 1923 jako vedoucí vozového oddělení. Se vznikem Československé republiky získal Alfred Neubauer státní občanství. Těžko se však smiřoval s českou byrokracií, jeho neustálé problémy s cestováním vyústily roku 1928 ukončením českého státního občanství.

V poválečné době se Neubauer pokoušel uspět jako automobilový závodník s malým „Saschou“ – vozidlem od Austro‑Daimler. V závodě Targa Florio na Sicílii 2. dubna 1922 skončil na 19. místě uprostřed startovního pole. Společně s ním zde jeli Enzo Ferrari, Ugo Sivoci nebo vítěz hrabě Giulio Masetti. Nebyl to špatný výsledek, poněvadž „Sascha“, pojmenovaný podle starého přítele konstruktéra Ferdinanda Porsche hraběte Alexandra „Saši“ Kolowrata‑Krakowského, byl malý vůz o hmotnosti 598 kg a nebyl soupeřem pro velké sportovní vozy. I přesto zaostal v cíli jen o 8 km/hod průměrné rychlosti za čtyřikrát silnějšími auty v této třídě. Ze startujících 42 vozidel dojelo do cíle Targa Florio pouze 26 vozů, přičemž Alexandr Kolowrat závodící za Československou republiku se sám svou chybou vyřadil ze soutěže. O dva roky později 27. dubna 1924 skončil Alfred Neubauer v témže závodě s vozidlem Mercedes s dvoulitrovým motorem a kompresorem na celkovém 15. místě, přičemž Mercedes pilotovaný Christianem Wernerem tuto trať dokonce vyhrál. Ve své kategorii to však pro Neubauera znamenalo celkově třetí místo. Neubauerovy další závodní pokusy pokračovaly na trati u Semmering‑Rennen v Rakousku. Dne 3. května 1925 se účastnil závodu Targa Florio v Itálii další rodák z Nového Jičína, přítel Alfreda Neubauera Fritz Hückel. S automobilem TATRA 12 obsadil ve své třídě do 1 100 ccm první místo.

V roce 1926 vzniká německá společnost Daimler-Benz AG sloučením automobilových firem Daimler‑Motoren‑Gesellschaft a Benz & Cie. Události na sebe nenechaly dlouho čekat. V závodech na 22,3 km dlouhé trati Solitude‑Rennens poblíž zámku Solitude u města Stuttgart se 12. září roku 1926 Alfred Neubauer poprvé objevuje jako vedoucí závodního týmu – Rennleiter. Byla to jeho nová životní výzva po nepříliš závratné kariéře závodního jezdce. Nabídnuta mu byla na konci roku 1925. Závod u Solitude byl převratným. Neubauer zde pomocí vlajek a prken zavedl důmyslný systém, kterým podával svým jezdcům taktické informace v průběhu závodu. Správa okruhu si na něj sice stěžovala a požadovala ukončení jeho prapodivného skotačení u dráhy, avšak Neubauer byl neoblomný. Tato jeho inovace, která informovala jezdce o situaci na trati, je dodnes používána u závodů Formule 1.

Na trati AVUS v Berlíně roku 1926 při vůbec první Velké ceně Německa vyhrál vůz Mercedes pilotovaný Rudolfem Caracciolou a řízený týmovým vedoucím Alfredem Neubauerem. Závod vypsaný pro sportovní vozy byl poznamenán deštěm a několika haváriemi, které připravily o život tři komisaře a zapříčinily přesun závodů v dalším roce na Nürburgring. Stáj Mercedes‑Benz i po následující dvě Velké ceny Německa dominovala a její jezdci Rudolf Caracciola, Otto Merz a Christian Werner získali první místa. Fantastický úspěch Neubauera přišel v roce 1931. V tomto roce v italském silničním vytrvalostním závodě Mille Miglia (Tisíc mil) zvítězil ve dnech 11. a 12. dubna německý jezdec stáje Mercedes‑Benz SSKL Rudolf Caracciola opět pod taktickým vedením Alfreda Neubauera. Pro dosažení každého záchytného bodu před příjezdem Caraccioly absolvoval Neubauer se svým týmem cestu křížem krážem po Itálii. Závod trval více než 16 hodin a italští jezdci, kteří zde vždy dominovali, byli v rozpacích nad svou porážkou. Caracciolovo závodění bylo přerušeno v roce 1933, kdy při havárii utrpěl těžká zranění. Jeho rekonvalescence ve Švýcarsku byla podlomena tragickou smrtí manželky, kterou zde zavalila sněhová lavina. Závodní jezdec Louis Chiron a šéf závodního týmu Alfred Neubauer se významně zasloužili o jeho návrat k životu a opětovnému závodění.

Závody sportovních vozů přinesly Neubauerovy inovace vavříny také dalšímu známému jezdci Manfredu von Brauchitschovi, který za sportovní tým Mercedes‑Benz vybojoval řadu vítězství. Celkem vyhrál tři závody Grand Prix – v letech 1934, 1937 a 1938, přičemž vítězstvím Grand Prix v roce 1937 v Monaku ustanovil rekord tratě, který nebyl osmnáct let překonán. V roce 1934 při ADAC Eifelrennen přišel Alfred Neubauer s originálním nápadem snížit předepsanou hmotnost vozu tím, že bude seškrábána všechna bílá barva až na hliník karoserie. Vývoj výkonu sportovních vozů totiž počátkem třicátých let vedl ke zvyšování jejich váhy, která dosahovala až dvou tun. Omezení přišlo právě roku 1934, kdy vozy mohly mít pouze 750 kg bez nezbytných provozních náplní. Neubauerovy vozy vážily 751 kg a setřením barvy došlo ke snížení na požadovanou hmotnost. Jízdní vlastnosti blankytně stříbrného vozu zajistily Brauchitschovi slavné vítězství a vzniklo tak později i pojmenování Mercedesu jako „stříbrné šípy“. Tehdejší jezdci byli: Rudolf Caracciola, Manfred von Brauchitsch, Hanns Geier a Ital Luigi Fagioli.

Neubauer byl ve své práci neoblomný až perfekcionalistický. Jeho tvrdé požadavky na jezdce jim ovšem při závodech často přidaly časovou výhodu před ostatními. V letech 1937–1939 Grand Prix Německa na okruhu Nürburgring vyhrávaly pouze vozy Mercedes‑Benz pod taktovkou Alfreda Neubauera. Mercedes‑Benz se stal v letech 1934–1939 nejúspěšnějším závodním týmem. Získal 32 vítězství a Rudolf Caracciola v letech 1935, 1937 a 1938 titul mistra Evropy. Čtvrtý titul přidal v roce 1939 Hermann Lang.

Daimler‑Benz společně s Alfredem Neubauerem nepracovali pouze na sportovních výkonech, ale také na rychlostních úspěších. Konkurenční automobily Auto Union, konstruované Ferdinandem Porsche, získaly v polovině třicátých let řadu rychlostních rekordů. Daimler‑Benz však připravil na nový rekord revoluční vůz s panely tak blízko u země, že se pod vozem při jízdě vytvářel podtlak a tím se zvýšila ovladatelnost vozu. Na uzavřeném úseku dálnice Frankfurt – Darmstadt překonal Rudolf Caracciola 28. ledna 1938 dva rychlostní rekordy třídy B – na jeden km a jednu míli s letmým startem v průměrném čase 432,7 km/h.

Úspěchy Neubauera střídaly i stinné stránky. Rivalita Caraccioly a Fagioliho v týmu přerostla do té míry, že italský jezdec otevřeně kritizoval Neubauerovu úspěšnou strategii. Sportovní ředitel Alfred Neubauer jej v roce 1936 při Grand Prix Španělska a Belgie nechal zpomalit, aby předal své vedoucí postavení Caracciolovi. Luigi Fagioli koncem roku odešel ke konkurenci. V roce 1937 přichází do týmu vynikající britský jezdec Richard Seaman. Jeho kariéru zastavila o dva roky později smrtelná nehoda ve 22. kole na Grand Prix Belgie ve Spa Francorchamps. V roce 1937 Alfred Neubauer poprvé se svými svěřenci vítězí v závodu Masaryk Grand Prix (VII. ročník automobilového závodu Masarykův okruh) na 29,1 km dlouhém autodromu v Brně. Caracciola byl 26. září po více než 437 km první, von Brauchitsch druhý. Účast na českých závodech a styk s českými závodníky a jejich týmy usnadňovala Alfredu Neubauerovi znalost českého jazyka. Poslední titul meziválečného evropského šampióna získal v roce 1939 mladý německý jezdec u Mercedes‑Benz Hermann Lang, avšak sezónu předčasně ukončila válka. Ve slavných letech 1934–1939 vyhrál celkem tým Mercedes‑Benz 32 velkých závodů a stal se nejúspěšnějším týmem té doby.

Druhá světová válka zastavila aktivní sportovní práci Alfreda Neubauera a automobilka Daimler‑Benz AG se orientovala na zbrojní výrobu. Obrat nastal až po skončení války. Na sklonku války v roce 1944 přinesly továrně ve Stuttgartu zkázu spojenecké nálety, které dvě automobilové filiálky zcela zničily. Jednou z nich byla i Untertürkheim, kde pracoval Alfred Neubauer od roku 1944 jako dílenský vedoucí. Po skončení války se vrátil, aby vlastním přičiněním dopomohl společnosti ke znovuobnovení výroby. Je nutné se zmínit o Neubauerově vztahu k nacionálním socialistům, kteří jej museli povině respektovat. Díky svému postavení však byl pro ně „nedotknutelným“ a mohl si v soukromí dovolit komentovat některé postupy Adolfa Hitlera a na banketech po Německu pronášet štiplavé parodie.

Návrat na sportovní pozice nebyl zdaleka jednoduchý. Německo po skončení války bylo rozděleno a návrat značky Mercedes‑Benz ke sportovnímu závodění nastal až začátkem padesátých let. Vstup do mezinárodního motorsportu se datuje rokem 1951. V roce 1952 vyhrál Karl Kling s vozem Mercedes‑Benz 300 SL pod taktovkou Alfreda Neubauera poslední závod roku Carrera Panamericana v Mexiku a Neubauerovi se od té doby říkalo přízviskem Don Alfredo. Značný podíl na tomto vítězství mělo podrobné zmapování krajiny a vlastností tratě ještě před zahájením závodu. Dalším významným závodem bylo 24 hodin v Le Mans. I zde se podařilo Neubauerovi získat vítězství, pilot Hermann Lang s vozem Mercedes‑Benz 300 SL zde dosáhl prvního vítězství německé automobilky v dějinách závodu, který se s krátkými přestávkami jezdí od roku 1923 do dnešních dnů. Před závody přišel Neubauer opět s novinkou – s plánem zastávek pro neočekávané situace s ojetými pneumatikami a nedostatkem oleje, který nakonec dopomohl k vítězství Hermanna Langa.

Na poli automobilového sportu se v roce 1950 objevil nový fenomém – Formule 1. Soutěž vzešla z meziválečné soutěže Grand Prix Motor Racing a svou činnost na sportovním poli zahájila v roce 1950. Nové závody Formule 1 se staly výzvou pro Alfreda Neubauera a Mercedes‑Benz s novým týmovým složením, kde od poloviny sezóny roku 1954 nechyběl Argentinec Juan Manuel Fangio, který přesedlal z konkurenčního týmu Maserati. Ještě tuto sezónu vyhrál čtyři ze zbývajících šesti velkých cen a stal se podruhé ve své kariéře mistrem světa. K posledním dvěma závodům byl dokonce Neubauerem donucen, i když měl již titul jistý. Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat.

Sezóna roku 1955 vypadala od začátku pro Fangia s Neubauerem a vynikajícím vozem Mercedes‑Benz W 196 velice slibně. Argentina a Belgie se musely sklonit před jejich strategií a jezdeckým uměním. V mnoha závodech samotných, ale i v dalších sportovních aktivitách se trvale uplatnily skvělé nápady Alfreda Neubauera. Ne nadarmo se mu říkalo „muž tisíce triků“. Pro přepravu závodních vozů přišel dokonce s myšlenkou rychlého nákladního vozu, který byl v roce 1955 vyroben v jediném exempláři. Byl předurčen k demoralizaci konkurence. S naloženým závodním speciálem dosahoval tentopřepravní vůz rychlosti až 175 km/h.

V průběhu sezóny roku 1955 přišel „černý den“ 11. června, kdy se Neubauerův tým účastnil závodu 24 hodin Le Mans s novým vozem Mercedes‑Benz 300 SLR. Tým se skládal ze tří jezdců: J. M. Fangia, Karla Klinga a Pierra Levegha. V průběhu závodu si jeden z jezdců, Mike Hawthorn, na poslední chvíli rozmyslel svůj úmysl zajet do depa a zkřížil cestu dalšímu jezdci. Ten musel náhle přibrzdit, což bylo osudné za ním jedoucímu jezdci Mercedesu Pierru Leveghovi. Ten již nedokázal adekvátně reagovat, pouze varovně mávnul rukou J. M. Fangiovi. Levegh najel na před ním jedoucí vůz, který jej katapultoval směrem na plné ochozy s diváky. Motor se při letu oddělil od vozu a jako žhavý meteorit vykonal dílo zkázy. Hned za ním vletěl do ochozů vůz i s jezdcem, usmrtili na osmdesát osob a více než sto dalších bylo zraněno. Oba zbývající řidiči Mercedesu museli z prvních dvou pozic odstoupit ze závodu z důvodu uctění památky obětí. Neštěstí bylo způsobeno neadekvátním zajištěním bezpečnosti diváků při závodech, které například v případě švýcarské asociace vyústilo zákazem pořádání až do odvolání v roce 2007.

Po tragické nehodě vyhrál tým Mercedes‑Benz další dvě Grand Prix – Holandska a Itálie. Dne 16. října 1955 taktéž závody Targa Florio, kde Neubauerovy vozy Mercedes‑Benz 300 SLR obsadily první, druhou a čtvrtou pozici. Grand Prix na okruhu Nürburgring a Remeš byly v tomto roce zrušeny. Tragické neštěstí mělo svou dohru ve vyšetřování Neubauerova týmu ve stuttgartské centrále. I přes nezjištěné příčiny zavinění byl tým rozpuštěn a automobilka Mercedes‑Benz se na dalších 30 let ve vrcholovém motorsportu odmlčela. Ceremoniál odchodu týmu Mercedes‑Benz se odehrál 24. října 1955 ve Stuttgartu, kdy byly závodní vozy zahaleny bílou plachtou. Neubauer neudržel své slzy. Roku 1957 odešel Alfred Neubauer na zasloužený odpočinek a uchýlil se ke klidnému rodinnému životu společně se svou manželkou Josefou Romanou Neubauer, zvanou též Hansi. Pocházela z dolnorakouského Retzu, kde se 18. září 1893 narodila v rodině Ortbauerů. Vzali se roku 1929, avšak jejich manželství zůstalo bezdětné. Zažila množství Alfredových vítězství a proher. Společně si postavili dům v Aldingenu, obci u Stuttgartu, na ulici Martin‑Luther Strasse č. 8. Žena Hansi zemřela ve stuttgartské nemocnici v květnu 1963.

Láska k automobilismu provázela Alfreda Neubauera i na důchodě a v letech 1957–1965 pracoval pro historické oddělení Daimler‑Benz AG, kde se podílel na dokumentaci závodní historie automobilky.

Osud Dona Alfreda Neubauera se uzavírá v noci z 21. na 22. srpna 1980 v domě v Aldingenu, Neubauerovy ostatky jsou pohřbeny na zdejším hřbitově. Na náhrobní desce je připomenuto jeho rodiště – Nový Jičín. Jeho dědičkou se stala hospodyně, která o něj pečovala. Jeho životní kariéru tvoří účast na více než 160 závodech, kde si připsal se svým týmem mnoho vítězství. Mimořádným se ovšem stal Neubauerův zcela originální přínos v systému organizace a řízení automobilového týmu při závodech. Řada jeho řešení se okamžitě ujala a běžně se užívá na všech významných soutěžích automobilového sportu do dnešních dnů.

Německá verze katalogu věnovaného Alfredu Neubauerovi je ke stáhnutí zde.

Odkazy:

Rodná matrika

(RaP, LCh)

Aktualizováno: 26.3.2021 Tisk